Job
29 A Job přistoupil opět k tomu, aby pozvedl svůj příslovečný výrok, a přikročil k tomu, aby řekl:
2 „Kéž bych byl jako v dávných lunárních měsících,+
jako ve dnech, kdy mě Bůh* střežil;+
3 kdy nechával zářit svou lampu na mou hlavu,
[když] jsem chodíval tmou při jeho světle;+
4 právě jako jsem byl za dnů svých nejlepších let,+
když byl v mém stanu důvěrný vztah k Bohu;+
5 když byl ještě Všemohoucí se mnou,
[když] kolem mne byli moji sloužící!
6 Když jsem umýval své kroky v másle,
a skála pro mne vylévala proudy oleje;*+
7 když jsem vycházel k bráně u městečka,+
připravoval jsem si sedadlo na veřejném prostranství!+
11 Vždyť ucho naslouchalo a přistoupilo k tomu, aby mě prohlásilo za šťastného,
a oko vidělo a přistoupilo k tomu, aby pro mne vydávalo svědectví.
12 Vyprošťoval jsem totiž ztrápeného volajícího o pomoc+
a chlapce bez otce a každého, kdo neměl pomocníka.+
14 Oblékal jsem se spravedlností, a ta oblékala mě.+
Můj smysl pro právo byl jako plášť bez rukávů — a turban.
20 Má sláva je při mně svěží,
a můj luk bude v mé ruce opětovně střílet.‘