14 Ale Sion stále říkal: „Jehova mě opustil+ a Jehova* na mne zapomněl.“+

15 Místo aby ses prokázala být zcela opuštěná a nenáviděná a nikdo by neprocházel,+ vystavím tě dokonce jako předmět hrdosti na neurčitý čas, [jako] jásot po generaci za generací.+

11 A přikročil k tomu, aby mi řekl: „Synu člověka, pokud jde o tyto kosti, to je celý izraelský dům.+ Pohleď, říkají: ‚Naše kosti vyschly a zanikla naše naděje.+ Byli jsme odděleni [sami] pro sebe.‘

11 Ptám se tudíž: Cožpak Bůh zavrhl svůj lid?+ Kéž se to nikdy nestane! Vždyť jsem také Izraelita,+ z Abrahamova semene, z kmene Benjamín.+