14 A stane se, že jako zahnaná gazela a jako stádo bravu, které nemá, kdo by je sebral,+ obrátí se každý ke svému vlastnímu lidu; a prchnou, každý do své vlastní země.+

16 Ve velkých počtech klopýtají. Také opravdu padají. A stále říkají jeden druhému: „Vstaň přece a vraťme se přece ke svému lidu a do země našich příbuzných, kvůli krutě zacházejícímu meči.“‘

9 „Byli bychom Babylón uzdravili, ale neuzdravil se. Opusťte jej+ a pojďme každý do své vlastní země.+ Vždyť jeho soud dosáhl až k nebesům a byl pozvednut k mračné obloze.+