12 Můj vlastní lid se stále dotazuje své dřevěné+ [modly]*+ a jejich vlastní hůl jim stále povídá; protože právě duch smilstva způsobil, že zbloudili,+ a smilstvem vycházejí z [místa] pod svým Bohem.*+

7 Prahnou po prachu země na hlavě ponížených osob;+ a cestu mírných odvracejí;+ a muž* a jeho vlastní otec šli k [témuž] děvčeti,+ aby znesvěcovali mé svaté jméno.+

2 A stane se v ten den,“ je výrok Jehovy vojsk, „[že] odříznu ze země jména model+ a už se na ně nebude vzpomínat;* a způsobím také, aby ze země vymizeli proroci+ a duch nečistoty.*+