41 Můžeš vytáhnout leviatana+ rybářským háčkem
nebo můžeš mu jazyk přidržet dole provazem?
2 Můžeš mu vložit do nozder sítí,+
nebo můžeš mu trnem provrtat čelisti?
3 Bude k tobě vznášet mnohé snažné prosby
nebo ti bude říkat jemná slova?
4 Uzavře s tebou smlouvu,
abys ho vzal na neurčitý čas za otroka?
5 Budeš si s ním hrát jako s ptákem,
nebo svážeš ho pro své mladé dívky?
6 Budou o něj smlouvat společníci?
Rozdělí ho mezi obchodníky?
7 Naplníš mu kůži harpunami+
anebo hlavu kopími na ryby?
8 Polož na něho ruku.
Vzpomeň si na bitvu. Už to víckrát nedělej.
9 Pohleď, očekávání vzhledem k němu bude jistě zklamáno.
[Člověk] také bude svržen při pouhém pohledu na něho.
10 Nikdo není tak troufalý, aby ho popudil.
A kdo si může stát na svém přede mnou?+
11 Kdo mi něco dal jako první, abych mu měl odplatit?+
Pod celými nebesy je to moje.+
12 Nebudu mlčet o jeho částech
ani [o] záležitosti [jeho] mohutnosti a půvabu jeho rozměrů.
13 Kdo odkryl povrch jeho oblečení?
Kdo vstoupí do jeho dvojité čelisti?
14 Kdo otevřel dveře jeho obličeje?
Jeho zuby kolem dokola jsou strašlivé.
15 Brázdy šupin jsou jeho domýšlivostí,
uzavřené jako těsnou pečetí.
16 Jedna k druhé těsně přiléhají
a ani vzduch mezi ně nemůže vniknout.
17 Každá je přilepena k druhé;
svírají se navzájem a nedají se oddělit.
18 Už z jeho kýchání vyšlehuje světlo
a jeho oči jsou jako paprsky úsvitu.
19 Z tlamy mu šlehají blesky,
dokonce unikají ohnivé jiskry.
20 Z nozder mu vychází dým
jako [z] pece podpálené dokonce sítím.
21 Jeho duše rozpaluje uhly,
a z tlamy mu dokonce vychází plamen.
22 V jeho šíji se ubytovala síla,
a před ním skáče zoufalství.
23 Záhyby jeho masa k sobě lnou;
jsou na něm jako ulité, nepohnutelné.
24 Jeho srdce je odlito jako kámen,
ano, odlito jako spodní mlýnský kámen.
25 Při jeho vstávání se silní lekají;+
jsou zmateni ohromením.
26 Ani meč se [s ním] nevyrovná, když ho dohoní,
ani kopí, šipka, ani hrot šípu.+
27 Na železo+ pohlíží jako na pouhou slámu,
na měď jako na pouhé shnilé dřevo.
28 Šíp ho nezažene;
kameny z praku+ se pro něho změnily v pouhou slámu ze strniště.
29 Kyj považuje za pouhou slámu ze strniště+
a harašení oštěpu se směje.
30 Spodek má jako špičaté hliněné střepy;
po blátě rozestírá nástroj k mlácení.+
31 Působí, že hlubiny vřou jako hrnec;
moře, to připodobňuje hrnci s mastí.
32 Nechává za sebou zářit svou stezku;
[člověk] by pokládal vodní hlubinu za šediny.
33 Na prachu není nic podobného jemu,
který je utvořen, aby [neznal] zděšení.
34 Vidí vše, [co je] vysoké.
Je králem nad všemi majestátními divokými zvířaty.“