Vedoucímu. Od Davida. Melodie.
139 Jehovo, prozkoumal jsi mě a znáš [mě].+
2 Sám jsi poznal mé usedání a mé vstávání.+
Zdaleka jsi uvažoval o mé myšlence.+
3 Mé cestování a mé uléhání jsi odměřil+
a důvěrně ses seznámil i se všemi mými cestami.+
4 Vždyť na mém jazyku není slovo,+
ale pohleď, Jehovo, ty to již všechno víš.+
5 Zezadu i zepředu jsi mě oblehl;
a kladeš na mne svou ruku.
6 [Takové] poznání je pro mne příliš podivuhodné.+
Je tak vysoko, že ho nemohu dosáhnout.+
7 Kam mohu jít od tvého ducha+
a kam mohu utéci od tvého obličeje?+
8 Kdybych vystoupil do nebe, byl bys tam;+
a kdybych si rozložil lehátko v šeolu, pohleď, ty [bys tam byl].+
9 Kdybych si vzal křídla+ úsvitu,
abych přebýval v nejodlehlejším moři,+
10 i tam by mě vedla tvá ruka+
a tvá pravice by mě uchopila.+
11 A kdybych řekl: „Jistě se mě chvatně zmocní tma!“,+
tehdy by noc byla kolem mne světlem.+
12 Ani tma by se neprokázala [jako] příliš temná pro tebe,+
ale noc by zářila jako den;+
tma by právě tak dobře mohla být světlem.+
13 Vždyť jsi sám vytvořil mé ledviny;+
držel jsi mě zastíněného v břiše mé matky.+
14 Budu ti chvalořečit, protože jsem podivuhodně udělán, způsobem, který vzbuzuje bázeň.+
Tvá díla jsou podivuhodná,+
jak si má duše velice dobře uvědomuje.+
15 Mé kosti nebyly před tebou schovány,+
když jsem byl dělán vskrytu,+
když jsem byl utkáván v nejnižších částech+ země.
16 Tvé oči viděly i můj zárodek+
a ve tvé knize byly zapsány všechny jeho části,
pokud jde o dny, kdy byly utvářeny+
a nebyla ještě žádná z nich.
17 Jak drahocenné jsou mi tedy tvé myšlenky!+
Bože, kolik jen čítá jejich veliká suma!+
18 Kdybych se je pokoušel spočítat, je jich dokonce víc než zrnek písku.+
Probudil jsem se, a přece jsem pořád s tebou.+
19 Ach, kéž bys, Bože, zabil ničemného!+
Pak jistě ode mne odejdou i muži s vinou krve,+
20 kteří o tobě říkají věci podle [svého] nápadu;+
brali [tvé jméno] nehodným způsobem+ — tvoji protivníci.+
21 Nemám snad v nenávisti ty, kdo tě prudce nenávidí, Jehovo,+
a necítím hnus vůči těm, kdo se proti tobě bouří?+
22 Opravdu je nenávidím úplnou nenávistí.+
Stali se mi skutečnými nepřáteli.+
23 Prozkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce.+
Vyzkoušej mě a poznej mé znepokojivé myšlenky+
24 a viz, zda je ve mně nějaká bolavá cesta,+
a veď mě cestou+ neurčitého času.