Vedoucímu Jedutuna.+ Davidova melodie.
39 Řekl jsem: „Budu střežit své cesty,+
abych nehřešil svým jazykem,+
jako stráž nasadím svým vlastním ústům náhubek,+
dokud mám před sebou někoho ničemného.“+
2 Mlčením jsem oněměl;+
zůstával jsem zticha o tom, co je dobré,+
a moje rozbolestnění bylo zavrženo.
3 Srdce se ve mně rozpálilo;+
za mého vzdychání oheň stále hořel.
Promluvil jsem svým jazykem:
4 „Jehovo, dej mi poznat můj konec,+
a míra mých dnů — jaká je,+
abych poznal, jak jsem pomíjivý.+
5 Pohleď, mých dnů jsi učinil jen pár;+
a trvání mého života je před tebou jako nic.+
Každý pozemský člověk, třebaže stojí pevně, jistě není nic než výpar.+ Seʹlah.
6 Muž jistě chodí jako přelud.+
Oni se jistě bouří marně.+
Jeden kupí věci a neví, kdo je posbírá.+
7 A teď — v co jsem doufal, Jehovo?
Mé očekávání je vzhledem k tobě.+
8 Osvoboď mě ode všech mých přestupků.+
Nevystavuj mě pohaně bláznivého.+
9 Zůstával jsem oněmělý;+ nemohl jsem otevřít ústa,+
neboť ty sám jsi jednal.+
10 Odstraň ode mne svou ránu.+
Pro nepřátelství tvé ruky jsem dospěl ke konci.+
11 Napravuješ člověka káráním kvůli provinění+
a stravuješ jeho žádoucí věci právě jako mol.+
Každý pozemský člověk je jistě výpar.+ Seʹlah.
12 Slyš přece mou modlitbu, Jehovo,
a dopřej přece sluchu mému volání o pomoc.+
Nemlč k mým slzám.+
Vždyť jsem u tebe jen cizí usedlík,+
stejný osadník jako všichni moji praotcové.+
13 Odhlédni ode mne, abych pookřál,+
než odejdu a nebudu.“+