Izajáš
17 Prohlášení proti Damašku:+ „Pohleďte, Damašek se odstěhoval a není městem a stala se z něho hromada, rozpadající se zřícenina.+ 2 Aroerská města,+ jež zůstala, se stávají pouhými místy pro stáda, kde skutečně lehají, a nikdo nepůsobí, aby se chvěla.+ 3 A v Efrajimovi bylo přivedeno k zániku opevněné město+ a v Damašku království;+ a ti ze Sýrie, kdo zbyli, budou právě jako sláva izraelských synů,“ je výrok Jehovy vojsk.+
4 „A v ten den se stane, že Jákobova sláva se poníží,+ dokonce tučnost jeho masa zhubne.+ 5 A až bude žnec* sbírat stojící obilí a jeho vlastní paže bude sklízet klasy,+ stane se, že bude dokonce jako ten, kdo paběrkuje klasy v nížině Refaim.+ 6 A zůstanou v ní paběrky, jako když se otlouká olivovník: dvě tři zralé olivy na vrcholku ratolesti; čtyři pět na jeho plodonosných větvích,“ je výrok Jehovy, BOHA Izraele.+
7 V ten den pozemský člověk* vzhlédne k svému Původci a jeho vlastní oči se upřeně zahledí na Izraelova Svatého.+ 8 A nebude se dívat na oltáře,+ dílo svých rukou;+ a nebude upřeně hledět na to, co udělaly jeho prsty, ani na posvátné kůly* ani na stojany s kadidlem.+ 9 V ten den se jeho hrazená města stanou podobnými zcela opuštěnému místu v lesnaté krajině, ano [jako] ratolest, kterou zcela opustili kvůli izraelským synům; a stane se to opuštěným úhorem.+ 10 Vždyť ty* jsi zapomněl+ na BOHA své záchrany;+ a nepamatoval jsi na Skálu+ své tvrze. Proto sázíš příjemné sadby a osazuješ to odnoží cizího člověka.* 11 Za dne snad svou sadbu pečlivě oplotíš a ráno možná docílíš, že tvé semeno vyraší, [ale] žeň jistě uprchne v den choroby* a nevyléčitelné bolesti.+
12 Ten rozruch mnoha národů, které se bouří jakoby bouřlivostí moří! A ten hluk národnostních skupin, které dělají halas podobný hluku mohutných vod!+ 13 Národnostní skupiny+ budou dělat halas podobný hluku mnoha vod. A On ho jistě přísně napomene,+ a on daleko uprchne a bude hnán jako plevy z hor před větrem a jako víření bodláku před vichrem.+ 14 A za večera, jen pohleďte, je tu náhlé zděšení. Do rána — už není.+ To je podíl těch, kdo nás plení, a los, jenž patří těm, kdo nás drancují.+