Job
2 Pošetilého totiž zabije mrzutost
a toho, kdo se dá snadno zlákat, usmrtí závistivost.
6 To, co ubližuje, totiž nevychází z pouhého prachu,
a z pouhé zemské půdy nevyrážejí těžkosti.
8 Sám bych se však obrátil na Boha*
a Bohu* bych svěřil svůj případ,*+
9 Tomu, jenž činí velké nevyzkoumatelné věci,*
podivuhodných věcí bezpočtu;+
10 Tomu, jenž dává déšť na povrch země+
a posílá vody na širá pole;+
11 Tomu, jenž staví na výšinu ty, kdo jsou nízko,+
takže ti, kdo jsou smutní, jsou vysoko v záchraně;
12 Tomu, jenž maří úkladné plány chytrých,+
takže jejich ruce nepracují účinně;
13 Tomu, jenž chytá moudré v jejich vlastní vychytralosti,+
takže je rada prohnaných unášena střemhlav;+
14 střetají se s tmou i ve dne
a v poledne tápou jako v noci;+
15 a Tomu, jenž zachraňuje před mečem z jejich úst
a chudého z ruky silného,+
16 takže pro poníženého vzniká naděje,+
ale nespravedlnost vskutku zavírá svá ústa.+
18 Sám totiž působí bolest, ale ovazuje [zranění];
rozbíjí na kusy, ale jeho vlastní ruce uzdravují.
22 Plenění a hladu se budeš smát
a divokého zemského zvířete se nemusíš bát.
24 A jistě budeš vědět, že mír je tvým stanem,
a zcela jistě půjdeš a uvidíš svou pastvinu a nic nebudeš postrádat.
27 Pohleď, tak jsme to vyzkoumali. Tak to je.
Vyslechni to a — věz to sám.“