37 Mé srdce se přitom vskutku začíná chvět+
a vyskakuje ze svého místa.
2 Pozorně naslouchejte rachotu jeho hlasu+
a mručení, které vychází z jeho úst.
3 Dává mu průchod pod celými nebesy,
a jeho blesk+ je až do nejzazších konců země.
4 Za ním řve zvuk;
hřmí+ zvukem své nadřazenosti+
a nezadržuje je, když je slyšet jeho hlas.+
5 Bůh podivuhodně hřmí svým hlasem,+
dělá velké věci, které nemůžeme poznat.+
6 Říká totiž sněhu: ‚Padej k zemi‘,+
a lijáku deště, ano lijáku svých silných dešťů.+
7 Klade pečeť na ruku každého pozemského člověka,
aby každý smrtelný člověk znal jeho dílo.
8 A divoké zvíře jde číhat
a bydlí ve svých úkrytech.+
9 Z vnitřní místnosti+ přichází vichr
a ze severních větrů chlad.+
10 Božím dechem je dán led+
a šíře vod je v sevření.+
11 Ano, on obtěžkává oblak vláhou,
jeho světlo+ rozptyluje velké množství oblaků
12 a on [je] obrací svým řízením, aby vykonaly své,
kdekoli jim přikáže+ na povrchu úrodné půdy země.
13 Ať pro prut,+ nebo pro svou zemi,+
nebo pro milující laskavost+ působí, že to přináší výsledky.
14 Dopřej tomu přece sluchu, Jobe;
zastav se a projev pozornost podivuhodným Božím dílům.+
15 Víš, kdy jim Bůh uložil ustanovení+
a kdy způsobil, aby zazářilo světlo jeho oblaku?
16 Víš o vznášení oblaku,+
[o] podivuhodných dílech Toho dokonalého v poznání?+
17 Jak jsou tvé oděvy horké,
když země jeví ztišení od jihu?+
18 Můžeš s ním vytepat oblohu+
dotvrda jako lité zrcadlo?
19 Dej nám vědět, co bychom mu měli říci;
nemůžeme vydat [slova] kvůli tmě.
20 Mělo by se mu vyprávět, že bych chtěl mluvit?
Nebo řekl nějaký člověk, že to bude sděleno?+
21 A oni nyní skutečně nevidí světlo;
skví se na obloze,
když prošel vítr a přistoupil k tomu, aby ji vyčistil.
22 Ze severu přichází zlatá nádhera.
Důstojnost kolem Boha vzbuzuje bázeň.+
23 Pokud jde o Všemohoucího, toho jsme nenašli;+
je vyvýšen v moci+
a nezlehčí+ právo+ a hojnost spravedlnosti.+
24 Ať se ho proto lidé bojí.+
Nebere ohled na ty, kdo jsou moudří ve [svém vlastním] srdci.“+