Izajáš
42 Pohleďte, můj sluha,+ jehož pevně držím!+ Můj vyvolený,+ [jehož] má duše schválila!+ Vložil jsem do něho svého ducha.*+ Vynese právo národům.+ 2 Nebude volat ani zvyšovat [hlas] a nenechá svůj hlas slyšet na ulici.*+ 3 Nalomený rákos nedolomí;+ a pokud jde o pohasínající lněný knot, ten nezhasí. V opravdovosti vynese právo.*+ 4 Nepohasne ani se nenalomí,* dokud na zemi nezavede právo;+ a ostrovy* budou stále čekat na jeho zákon.*+
5 Tak řekl [pravý] Bůh, Jehova, Stvořitel nebes+ a Ten vznešený, který je roztahuje;*+ Ten, kdo rozprostírá zemi+ a její výnos,+ Ten, kdo dává dech*+ lidem na ní+ a ducha těm, kdo po ní chodí:+ 6 „Já, Jehova, jsem tě povolal ve spravedlnosti+ a přistoupil jsem k tomu, abych tě uchopil za ruku.+ A budu tě bedlivě střežit a dám tě jako smlouvu lidu,+ jako světlo národů,+ 7 [abys] otvíral slepé oči,+ vyváděl z kobky vězně,+ z domu zadržení ty, kdo sedí ve tmě.+
8 Já jsem Jehova. To je mé jméno;+ a nikomu jinému nedám svou vlastní slávu,+ ani svou chválu+ rytým sochám.+
9 První věci — pohleď, přišly,+ ale já sděluji nové věci. Než začnou vznikat, působím, abyste [je] slyšeli.“+
10 Zpívejte Jehovovi novou píseň,+ jeho chválu od nejzazšího konce země,+ vy, kdo sestupujete k moři+ a k tomu, co je naplňuje, ostrovy a vy, kdo je obýváte.+ 11 Ať pustina+ a její města pozvednou [svůj hlas], osady, které obývá Kedar.+ Ať obyvatelé skalního útesu+ v radosti volají. Z vrcholku hor ať lidé nahlas volají. 12 Ať připisují Jehovovi slávu+ a na ostrovech ať vyprávějí dokonce o jeho chvále.+
13 Jehova vyjde jako silný muž.+ Jako válečník* probudí horlivost.+ Zvolá, ano, vydá válečné zvolání;+ ukáže se mocnějším než jeho nepřátelé.+
14 „Dlouho jsem byl zticha.+ Stále jsem mlčel.+ Ovládal jsem se.+ Jako rodička budu současně sténat, těžce dýchat a lapat po dechu.+ 15 Zpustoším hory a pahorky+ a všechno jejich rostlinstvo usuším.+ A řeky změním v ostrovy a rákosnaté tůně vysuším. 16 A slepé přiměji, aby kráčeli cestou, kterou neznali;+ způsobím, aby šlapali vozovou cestou, kterou neznali.+ Temné místo před nimi změním ve světlo+ a hrbolatý terén v rovinu.+ To pro ně udělám a neopustím je.“+
17 Budou obráceni zpět, budou velmi zahanbeni ti, kdo vkládají důvěru ve vyřezávanou sochu,+ ti, kdo říkají lité soše: „Vy jste naši bohové.“*+
18 Slyšte, hluší; a prohlédněte, abyste viděli, slepí.+ 19 Kdo je slepý, ne-li můj sluha, a kdo je hluchý jako můj posel, kterého posílám? Kdo je slepý jako ten odměněný,* nebo slepý jako Jehovův sluha?+ 20 Šlo o vidění mnoha věcí, ale ty jsi stále nebděl.+ Šlo o otevření uší, ale ty* jsi stále nenaslouchal.+ 21 Sám Jehova kvůli své spravedlnosti+ nalezl potěšení v tom, aby vyvýšil zákon+ a učinil jej majestátním. 22 Je to však lid vydrancovaný a vypleněný,+ všichni jsou chyceni do pasti v děrách a jsou poschováváni v domech zadržení.+ Stali se [něčím] k drancování, a není osvoboditel,+ k plenění, a nikdo neříká: „Vracej zpět!“
23 Kdo mezi vámi tomu dopřeje sluchu? Kdo bude věnovat pozornost a naslouchat pro pozdější časy?+ 24 Kdo vydal Jákoba k pouhému plenění a Izrael těm, kdo drancují? Není to Jehova, Ten, proti němuž jsme hřešili a po jehož cestách nechtěli chodit a jehož zákonu nenaslouchali?+ 25 Vyléval tedy na něho vztek, svůj hněv a sílu války.+ A stravovalo ho to všude kolem,+ ale nevšímal si [toho];+ a planulo to proti němu, ale nic si nebral k srdci.+