Nehemjáš
4* A jakmile Sanballat+ slyšel, že znovu stavíme zeď, stalo se, že se rozhněval+ a velmi se urazil a stále se Židům posmíval.+ 2 A začal říkat před svými bratry+ a samařskou vojenskou silou, ano, začal říkat: „Co [to] ti mdlí Židé dělají? Budou závislí sami na sobě? Budou obětovat?+ Budou hotovi za den? Oživí kameny z hromad zaprášené suti,+ když jsou spálené?“
3 Vedle něho byl Ammonita+ Tobiáš,+ a přikročil k tomu, aby řekl: „I to, co stavějí — kdyby [proti tomu] vyšla liška,+ určitě jejich kamennou zeď zboří.“
4 Slyš,+ náš Bože, vždyť jsme se stali předmětem opovržení;+ a způsob, ať se jejich pohana+ vrátí na jejich vlastní hlavu, a vydej je drancování v zemi zajetí. 5 A nepřikrývej před sebou jejich provinění a jejich hřích.+ Ať to není vymazáno, neboť se dopustili urážky proti stavitelům.
6 Dál jsme tedy stavěli zeď, a celá zeď se spojila až do poloviny své [výšky], a lid byl nadále srdcem při práci.+
7* Jakmile teď Sanballat+ a Tobiáš+ a Arabové+ a Ammonité+ a Ašdoďané+ slyšeli, že opravování jeruzalémských zdí pokročilo, neboť průrvy se začaly ucpávat, stalo se, že se velmi rozhněvali. 8 A oni všichni se spolu spikli,+ aby přišli a bojovali proti Jeruzalému a způsobili mi* rozrušení. 9 Modlili+ jsme se však ke svému Bohu a kvůli nim udržovali dnem a nocí stráž postavenou proti nim.
10 A Juda začal říkat: „Síla nosiče břemen+ klopýtla a je spousta suti;+ a sami nejsme schopni stavět dál zeď.“
11 Naši protivníci navíc stále říkali: „Nebudou vědět+ a neuvidí, dokud nepřijdeme přímo mezi ně, a jistě je pobijeme a dílo zarazíme.“
12 A kdykoli přišli Židé bydlící blízko nich, stalo se, že přistoupili k tomu, aby nám desetkrát říkali: „[Vystoupí]* ze všech míst, kam se k nám vrátíte.“
13 Udržoval jsem tedy u nejnižších částí místa za zdí [muže] postavené u otevřených míst a udržoval jsem lid rozestavený podle rodin s jejich meči,+ kopími+ a luky. 14 Když jsem viděl [jejich strach], okamžitě jsem vstal a řekl urozeným+ i zastupujícím vládcům+ a ostatnímu lidu: „Nebojte se+ jich. Chovejte v mysli Jehovu,* Toho velkého+ a bázeň vzbuzujícího;+ a bojujte za své bratry,+ své syny a své dcery, své manželky a své domovy.“
15 Nyní se stalo, že jakmile naši nepřátelé slyšeli, že jsme se to dozvěděli, takže [pravý] Bůh* zmařil jejich radu,+ a všichni jsme šli zpět ke zdi, každý ke své práci, 16 ano, stalo se, že od toho dne nadále se polovina mých mladých mužů+ činila v díle a polovina jich držela kopí, štíty a luky a drátěné košile;+ a knížata+ byla za celým judským domem. 17 Pokud jde o stavitele na zdi a ty, kteří nosili břemeno nosičů nákladu, [každý] se jednou rukou činil v práci, kdežto druhou [rukou]+ držel střelu.+ 18 A stavitelé byli opásáni, každý svým mečem u boku,+ zatímco stavěli;+ a vedle mne byl ten, který měl zatroubit na roh.+
19 A přistoupil jsem k tomu, abych řekl urozeným i zastupujícím vládcům+ a ostatnímu lidu: „Dílo je velké a rozsáhlé a jsme roztaženi na zdi, jeden od druhého daleko. 20 Na místo, odkud uslyšíte zvuk rohu,* tam se k nám seberete. Bude za nás bojovat náš Bůh.“+
21 Zatímco jsme se činili v díle, druhá polovina jich také držela kopí od úsvitu, až dokud nevyšly hvězdy. 22 Kromě toho jsem v tomto čase řekl lidu: „Ať muži tráví noc každý se svým sloužícím uprostřed Jeruzaléma+ a stanou se nám v noci stráží a ve dne dělníky.“* 23 Pokud jde o mne+ a mé bratry+ a mé sloužící+ a muže ze stráže,+ kteří byli za mnou, my jsme nesvlékali oděvy, každý se svou střelou+ ve své pravici.*