Job

42 A Job přistoupil k tomu, aby Jehovovi odpověděl a řekl:

 7 A potom, co Jehova promluvil tato slova k Jobovi, se stalo, že Jehova přistoupil k tomu, aby řekl Temanitovi Elifazovi:

„Můj hněv se rozpálil proti tobě a tvým dvěma druhům,+ neboť jste o mně nemluvili, co je pravdivé,+ jako můj sluha Job. 8 A nyní si vezměte sedm býků a sedm beranů+ a jděte k mému sluhovi Jobovi+ a budete obětovat ve svůj vlastní prospěch zápalnou oběť; a můj sluha Job se za vás bude modlit.+ Jedině jeho obličej přijmu, abych se s vámi nedopustil potupného bláznovství, neboť vy jste o mně nemluvili, co je pravdivé, jako můj sluha Job.“+

9 Temanita Elifaz a Šuchovec Bildad [a] Naamatita Cofar tedy šli a udělali, právě jak k nim Jehova mluvil; a tak Jehova přijal Jobův obličej.

10 A Jehova sám zvrátil Jobův stav zajetí,+ když se modlil ve prospěch svých druhů,+ a Jehova navíc začal dávat všechno, co bývalo Jobovo, v dvojnásobném množství.+ 11 A přicházeli k němu všichni jeho bratři a všechny jeho sestry a všichni, kdo ho dříve znali,+ a začali s ním jíst chléb+ v jeho domě a projevovat mu účast a utěšovat ho nad vším neštěstím, které na něho Jehova nechal přijít; a každý mu pak dal peníz* a každý [mu dal] zlatý kroužek.

12 Pokud jde o Jehovu, ten potom požehnal+ Jobovu konci více než jeho počátku,+ takže ten měl nakonec čtrnáct tisíc ovcí* a šest tisíc velbloudů a tisíc spřežení skotu a tisíc oslic. 13 Měl také sedm synů a tři dcery.+ 14 A první nazval jménem Jemima a druhou jménem Kecia a třetí jménem Keren-happuk. 15 A v celé zemi se nenašly ženy tak krásné jako Jobovy dcery, a jejich otec přistoupil k tomu, aby jim dal dědictví mezi jejich bratry.+

16 A Job potom dále žil sto čtyřicet let*+ a uviděl své syny a své vnuky+ — čtyři generace. 17 A posléze Job zemřel, starý a spokojený se dny.*+