137 U babylónských řek+ — tam jsme seděli.+
Plakali jsme také, když jsme vzpomínali na Sion.+
2 Na topoly+ uprostřed něho
jsme pověsili své harfy.+
3 Vždyť tam nás ti, kdo nás drželi v zajetí, žádali o slova písně,+
a ti, kdo se nám posmívali — o radování:+
„Zazpívejte nám jednu ze sionských písní.“+
4 Jak můžeme zpívat Jehovovu píseň+
na cizí zemské půdě?+
5 Kdybych měl zapomenout na tebe, Jeruzaléme,+
ať je zapomnětlivá má pravice.
6 Ať se mi jazyk přilepí k patru,+
kdybych na tebe nepamatoval,+
kdybych nepovýšil Jeruzalém
nad svůj hlavní důvod k radování.+
7 Vzpomeň si,+ Jehovo, pokud jde o syny Edomu,+ na den Jeruzaléma,+
jak říkali: „Obnaž [jej]! Obnaž [jej] až do základu v něm!“+
8 Babylónská dcero, která máš být vypleněna,+
šťastný bude ten, kdo ti odplatí+
tvým vlastním zacházením, kterým jsi zacházela s námi.+
9 Šťastný bude ten, kdo popadne a rozrazí
tvé děti na kusy o skalní útes.+