Sefanjáš
2 Shromážděte se, ano, shromáždi se,+ národe, který nebledneš hanbou.*+ 2 Než ustanovení [něco] zrodí,+ [než] den pomine právě jako plevy, než na vás přijde Jehovův hořící hněv,+ než na vás přijde den Jehovova hněvu,+ 3 hledejte Jehovu,+ všichni mírní* země,+ kteří jste prováděli Jeho vlastní soudcovské rozhodnutí.* Hledejte spravedlnost,+ hledejte mírnost.*+ Pravděpodobně*+ se budete moci skrýt* v den Jehovova hněvu.+ 4 Vždyť pokud jde o Gazu, ta se stane zanechaným [městem];+ a z Aškalonu má být opuštěný úhor.+ Pokud jde o Ašdod,+ ten vyženou v pravé poledne;+ a pokud jde o Ekron, ten bude vykořeněn.+
5 „Běda těm, kdo obývají přímořský kraj, národu Keretejců!*+ Jehovovo slovo je proti vám. Kanaáne, země Filištínů, i tebe zničím, takže nebude žádný obyvatel.+ 6 A z přímořského kraje se stanou pastviny+ [se] studnami pro pastýře a kamennými ohradami pro ovce. 7 A stane se to krajem pro zbývající z domu Judy.+ Budou se na nich pást. Večer budou uléhat v aškalonských domech. Vždyť Jehova, jejich Bůh,* k nim obrátí pozornost+ a jistě sesbírá zpět jejich zajaté.“+
8 „Slyšel jsem pohanu od Moaba+ a utrhačná slova synů Ammona,+ jimiž haněli můj lid a stále se vypínali proti jejich území. 9 Proto, jakože jsem živý,“+ je výrok Jehovy vojsk, BOHA Izraele, „Moab se stane podobným právě Sodomě+ a synové Ammona+ podobnými Gomoře, místu, které je vlastnictvím kopřiv, a solné jámě a opuštěnému úhoru až na neurčitý čas.+ Zbývající z mého lidu je vydrancují a ostatek z mého vlastního národa je vezme do vlastnictví.+ 10 To budou mít místo své pýchy,+ protože pohaněli lid Jehovy* vojsk a stále se vypínali proti [němu].+ 11 Jehova v nich bude vzbuzovat bázeň;*+ jistě totiž nechá vychrtnout všechny bohy země*+ a lidé se mu budou klanět,+ každý ze svého místa, všechny ostrovy* národů.+
12 I vy, Etiopové,*+ i vy budete lid zabitý mým mečem.*+
13 A vztáhne ruku směrem k severu a zničí Asýrii.+ A z Ninive udělá opuštěný úhor,+ bezvodý kraj podobný pustině. 14 A uprostřed něho budou jistě uléhat stáda, všechna divoká zvířata národa.*+ Pelikán i dikobraz+ budou trávit noc přímo mezi jeho sloupovými hlavicemi.+ V okně bude stále zpívat hlas. Na prahu bude zpustošení; on totiž jistě obnaží i obložení+ [stěn]. 15 To je to rozjásané město, jež sedělo v bezpečí,+ jež si v srdci říkalo: ‚Jsem já, a není nikdo jiný.‘+ Jak jen se stalo předmětem úžasu, místem, kde uléhají divoká zvířata! Každý, kdo je bude míjet, hvízdne; mávne rukou.“+