10 Má duše rozhodně cítí hnus k mému životu.+
Dám průchod své starosti o sebe.
Budu mluvit v hořkosti své duše!
2 Řeknu Bohu: ‚Neprohlašuj mě za ničemného.
Způsob, abych se dozvěděl, proč se mnou zápolíš.
3 Je pro tebe dobré, abys jednal nesprávně,+
abys zavrhoval [výtvor] tvrdé práce svých rukou+
a abys vskutku zářil na radu ničemných?
4 Máš tělesné oči,+
anebo vidíš tak, jako vidí smrtelný člověk?+
5 Jsou tvé dny jako dny smrtelného člověka+
nebo tvé roky právě jako dny zdatného muže,
6 aby ses snažil nalézt mé provinění
a abys stále hledal můj hřích?+
7 [A] to navzdory tomu, že sám víš, že nejsem v neprávu+
a že nikdo neosvobozuje z tvé vlastní ruky?+
8 Tvé vlastní ruce mi daly tvar, takže mě udělaly
celého kolem dokola,+ a přece bys mě spolkl.
9 Vzpomeň si, prosím, že jsi mě udělal z hlíny,+
a přiměješ mě, abych se vrátil do prachu.+
10 A nevylil jsi mě pak jako mléko
a nesrazil jsi mě jako sýr?+
11 Přistoupil jsi k tomu, abys mě oblékl kůží a masem
a abys mě protkal kostmi a šlachami.+
12 Přivodil jsi mi život a milující laskavost;+
a tvá vlastní péče+ střežila mého ducha.
13 A tyto věci jsi skryl ve svém srdci.
Dobře vím, že jsou tyto věci u tebe.
14 Jestliže jsem zhřešil, a ty jsi mě pozoroval+
a nepokládáš mě za nevinného mým proviněním,+
15 jestliže jsem skutečně v neprávu, běda mi!+
A [jestliže] jsem skutečně v právu, nesmím zvednout hlavu,+
zahlcen zneuctěním a prosycen trápením.+
16 A [jestliže] jedná domýšlivě,+ budeš mě honit jako mladý lev+
a opět se v mém případě prokážeš jako obdivuhodný.
17 Předvedeš přede mne své nové svědky
a zvětšíš svou mrzutost nade mnou;
mám potíž za potíží.
18 Proč jsi mě tedy vyvedl z lůna?+
Kdybych byl mohl vydechnout naposled, aby mě ani oko neuvidělo,
19 byl bych, jako bych [ani] nevznikl;
z břicha bych byl odnesen na pohřební místo.‘
20 Což není mých dnů málo?+ Ať přestane,
ať ode mne odvrátí upřený pohled, abych se trošku rozjasnil,+
21 než odejdu — a nevrátím se+ —
do země tmy a hlubokého stínu,+
22 do země příšeří podobného temnotě, hlubokého stínu
a nepořádku, kde to nezáří o nic víc než temnota.“