Jeremjáš

4 „Chceš-li se vrátit, Izraeli,“ je Jehovův výrok, „můžeš se vrátit dokonce ke mně.+ A jestliže kvůli mně* odejmeš své ohavnosti,+ pak nepůjdeš jako uprchlík. 2 A [jestliže] jistě odpřisáhneš:+ ‚Jakože je Jehova živý v pravdě,+ v právu a ve spravedlnosti!‘,+ potom si v něm* opravdu budou žehnat národy a budou se v něm chlubit.“+

3 Tak totiž řekl Jehova judským mužům* a Jeruzalému: „Zorejte si ornou půdu a nezasévejte stále mezi* trní.+ 4 Dejte se obřezat Jehovovi a odejměte předkožky svých srdcí,+ judští muži* a obyvatelé Jeruzaléma; aby můj vztek nevyšel právě jako oheň, a jistě by hořel a nikdo nehasil, kvůli špatnosti vašich jednání.“+

5 Povězte [to] v Judovi a zvěstujte [to] i v Jeruzalémě+ a vyřkněte [to] a zatrubte na roh* po celé zemi.+ Hlasitě volejte* a říkejte: „Sejděte se a vstupme do opevněných měst.+ 6 Vyzdvihněte signál směrem k Sionu. Učiňte opatření pro přístřeší. Nezastavujte se.“ Vždyť ze severu přivádím neštěstí,+ ano velké zřícení. 7 Vyšel jako lev ze své houštiny,+ a ten, kdo ničí národy, odtáhl;+ vytáhl ze svého místa, aby z tvé* země udělal předmět úžasu. Tvá vlastní města se rozpadnou v trosky, takže tam nebude žádný obyvatel.+ 8 Proto se opásejte pytlovinou.+ Bijte se do prsou a kvílejte,+ protože Jehovův hořící hněv se od nás neobrátil zpět.+

9 „A v ten den se stane,“ je Jehovův výrok, „že zahyne srdce krále+ i srdce knížat; a kněží budou jistě dohnáni k úžasu a proroci budou ohromeni.“+

10 A přistoupil jsem k tomu, abych řekl: „Běda, Svrchovaný Pane Jehovo! Opravdu jsi naprosto oklamal tento lid a Jeruzalém+ tím, že jsi řekl: ‚Nastane vám pokoj‘,+ a meč dosáhl až k duši.“*

11 V tom čase se tomu lidu a Jeruzalému řekne: „[Na] cestě k dceři mého lidu+ je sežehující vítr stezek vyšlapaných pustinou;+ není k převívání ani k čištění. 12 Vítr zplna přichází až od nich ke mně. Teď s nimi také sám promluvím o rozsudcích.+ 13 Pohleď, přižene se jako dešťové mraky a jeho dvoukolé vozy jsou jako vichr.+ Jeho koně jsou rychlejší než orli.*+ Běda nám, protože jsme byli vypleněni! 14 Vymyj si ze srdce naprostou špatnost, Jeruzaléme, abys byl zachráněn.+ Jak dlouho budou v tobě pobývat tvé mylné myšlenky?+ 15 Vždyť hlas hovoří z Danu+ a zvěstuje něco ubližujícího z hornatého kraje Efrajima.+ 16 Zmiňujte se [o tom], ano, národům. Zvěstujte [to] proti Jeruzalému.“

„Přicházejí pozorovatelé z daleké země+ a vydají hlas právě proti judským městům. 17 Jakoby strážemi širého pole se proti němu stali na všech stranách,+ protože se vzbouřil dokonce proti mně,“+ je Jehovův výrok. 18 „Tvá* cesta a tvá jednání — budou ti oplaceny.*+ To je neštěstí na tebe, neboť je hořké; protože ti dosáhlo až k srdci.“

19 Má střeva, má střeva! Jsem v krutých bolestech ve stěnách svého srdce.+ Mé srdce se ve mně bouří.+ Nemohu mlčet, vždyť má duše slyšela zvuk rohu, poplašný válečný signál.+ 20 Zřícení za zřícením bylo provoláno, neboť byla vypleněna celá země.+ Mé stany byly náhle vypleněny,+ mé stanové látky v okamžiku. 21 Jak dlouho budu vidět signál, slyšet zvuk rohu?+ 22 Vždyť můj lid je pošetilý.+ Nepovšimli si mě.+ Jsou to nemoudří synové; nejsou těmi, kdo mají porozumění.+ Jsou moudří, aby činili špatné, ale aby činili dobré, [k tomu] opravdu nemají poznání.+

23 Viděl jsem zemi,* a pohleď, [byla] prázdná a pustá;+ a do nebes, a jejich světlo už nebylo.+ 24 Viděl jsem hory, a pohleď, kymácely se, a pahorky byly všechny otřeseny.+ 25 Viděl jsem, a pohleď, nebyl [žádný] pozemský člověk,* a létající nebeští tvorové všichni uprchli.+ 26 Viděl jsem, a pohleď, sad byl pustinou a jeho města, ta byla všechna stržena.+ Bylo to kvůli Jehovovi, kvůli jeho hořícímu hněvu.

27 Tak totiž řekl Jehova: „Z celé země se stane opuštěný úhor,+ a neprovedu snad naprostou záhubu?*+ 28 Kvůli tomu bude země truchlit+ a nebesa nahoře se jistě zatmí.+ To protože jsem promluvil, uvážil jsem a nepocítil jsem lítost ani se od toho neobrátím zpět.+ 29 Kvůli zvuku jezdců na koních a lukostřelcům celé město utíká.+ Vstoupili do houštin a vyšli do skal.*+ Každé město je opuštěno a nebydlí v nich žádný člověk.“*

30 Teď, když jsi vypleněna,* co budeš dělat, jelikož ses oblékala šarlatem, jelikož ses krášlila ozdobami ze zlata, jelikož sis zvětšovala oči černou barvou?+ Marně ses dělávala hezkou.+ Ti, které k [tobě] hnal chtíč, tě zavrhli; hledají právě tvou duši.+ 31 Slyšel jsem totiž hlas jako [hlas] nemocné ženy,* tíseň jako [tíseň] ženy rodící své první dítě,+ hlas sionské dcery, která lapá po dechu. Rozprostírá dlaně:+ „Běda mi teď, neboť má duše je unavena těmi, kdo zabíjejí!“+