Čtvrtá kniha
(Žalmy 90–106)
Modlitba Mojžíše, muže [pravého] Boha.+
90 Jehovo, ty sám ses nám prokázal být skutečným obydlím+
během generace za generací.+
2 Než se zrodily hory+
nebo [než] jsi přistoupil k tomu, abys jako v porodních bolestech zrodil zemi+ a úrodnou půdu,+
ano od neurčitého času na neurčitý čas jsi Bůh.+
3 Působíš, aby smrtelný člověk šel zpět do rozdrcené hmoty+
a říkáš: „Jděte zpět, lidští synové.“+
4 Vždyť tisíc let je v tvých očích jen jako včerejšek, když minul,+
a jako hlídka během noci.+
5 Smetl jsi je;+ stávají se pouhým spánkem;+
zrána [jsou] právě jako zelená tráva, která se mění.+
6 Zrána vyhání květy a musí se změnit;+
navečer vadne a jistě usychá.+
7 Vždyť jsme dospěli ke konci v tvém hněvu+
a byli jsme rozrušeni tvým vztekem.+
8 Postavil sis naše provinění přímo před sebe,+
naše utajené věci před svůj jasný obličej.+
9 Vždyť všechny naše dny se nachýlily v tvém rozlícení;+
své roky jsme skončili právě jako zašeptání.+
10 Dnů našich let je samo o sobě sedmdesát let;+
a pokud je jich pro zvláštní sílu osmdesát let,+
přece trvají na těžkostech a věcech, jež ubližují;+
vždyť to jistě rychle mine, a my ulétáme.+
11 Kdo zná sílu tvého hněvu+
a tvé rozlícení podle bázně před tebou?+
12 Ukaž [nám] právě, jak počítat své dny tak,+
abychom získali moudré+ srdce.
13 Jehovo, vrať se přece!+ Jak dlouho to bude?+
A pociť lítost nad svými sluhy.+
14 Nasyť nás ráno svou milující laskavostí,+
abychom radostně volali a radovali se po všechny své dny.+
15 Rozraduj nás způsobem odpovídajícím dnům, v nichž jsi nás trápil,+
rokům, kdy jsme viděli neštěstí.+
16 Kéž se tvá činnost vyjeví tvým vlastním sluhům+
a tvá nádhera na jejich synech.+
17 A ať se nad námi prokáže být příjemnost Jehovy, našeho Boha,+
a dílo našich rukou na nás přece pevně založ.+
Ano, dílo našich rukou přece pevně založ.+