Izajáš
16 Pošlete berana panovníkovi země+ od Sely směrem k pustině, k hoře sionské dcery.+
2 A stane se, [že] moabské dcery budou u brodů Arnonu+ jako prchající okřídlený tvor zahnaný od [svého] hnízda.+
3 „Uveďte* radu, vykonejte rozhodnutí.+
Učiň* svůj stín podobným noci v pravé poledne.+ Skryj rozehnané;+ nezrazuj nikoho prchajícího.+ 4 Kéž moji rozehnaní přebývají jako [někdo] cizí dokonce v tobě, Moabe.+ Staň se jim skrýší před plenitelem.+ Vždyť utlačovatel* došel konce; plenění ustalo; s těmi, kdo pošlapávali [jiné], se na zemi skoncovalo.+
5 A v milující laskavosti* bude trůn jistě pevně založen;+ a někdo na něm v opravdovosti* usedne v Davidově stanu,+ bude soudit a hledat právo a bude pohotový ve spravedlnosti.“+
6 Slyšeli jsme o Moabově pýše, že je velmi pyšný;+ jeho domýšlivost a jeho pýcha a jeho rozlícení+ — jeho prázdné povídání takové nebude.+ 7 Proto bude Moab kvílet nad Moabem; ano celý bude kvílet.+ Zkrušení budou vskutku úpět po kir-charesetských rozinkových koláčích,+ 8 protože uschly i chešbonské terasy.+ Réva ze Sibmy+ — majitelé* národů otloukli její jasně červené [ratolesti].* Dosahovaly až k Jazeru;+ rozlezly se po pustině. Její vlastní odnože byly ponechány, aby bujely samy; přešly až k moři.
9 Proto budu plakat pláčem Jazeru nad révou ze Sibmy.+ Svými slzami tě zmáčím, Chešbone+ a Eleale,+ protože padl křik i na tvé léto a na tvou žeň.*+ 10 A ze sadu bylo odňato radování a radost; a na vinicích se radostně nevolá, nekřičí se.+ Šlapající nešlape víno v lisech.+ Způsobil jsem, že přestal křik.+
11 Proto mé vnitřnosti bouří právě jako harfa dokonce nad Moabem,+ a mé nitro nad Kir-charesetem.*+
12 A stalo se, že bylo vidět, že Moaba na výšině unavili;+ a přišel se modlit do své svatyně+ a nemohl ničeho dosáhnout.+
13 To je to slovo, které Jehova mluvil o Moabu dříve. 14 A nyní Jehova promluvil a řekl: „Do tří let, podle roků námezdného dělníka,+ bude také sláva+ Moabu potupena s velkým rozruchem všeho druhu, a těch, kdo zbudou, bude zanedbatelně málo, ne[budou] mocní.“+