Vedoucímu. „Nenič.“ Od Davida. Miktam. Když utekl kvůli Saulovi do jeskyně.+
57 Projev mi přízeň, Bože, projev mi přízeň,+
vždyť má duše tě učinila svým útočištěm;+
a ke stínu tvých křídel se utíkám, dokud nepřejdou strasti.+
2 Volám k Nejvyššímu Bohu, k [pravému] Bohu, který [s nimi] skoncuje kvůli mně.+
3 Pošle z nebe a zachrání mě.+
Jistě zmate toho, který po mně chňapá.+ Seʹlah.
Bůh pošle svou milující laskavost a opravdovost.+
4 Má duše je uprostřed lvů;+
nezbývá mi než ulehnout mezi ty, kdo pohlcují, [ano] lidské syny,
jejichž zuby jsou kopí a šípy+
a jejichž jazyk je ostrý meč.+
5 Buď vyvýšen nad nebesa, Bože;+
ať je tvá sláva nad celou zemí.+
6 Mým krokům připravili síť;+
má duše se sklonila.+
Vyhloubili přede mnou jámu;
padli doprostřed ní.+ Seʹlah.
7 Mé srdce je stálé, Bože,+
mé srdce je stálé.
Budu zpívat a hrát melodie.+
8 Probuď se přece, má slávo;+
probuď se přece, strunný nástroji; ty také, harfo.+
Probudím úsvit.
9 Budu ti chvalořečit mezi národy, Jehovo;+
mezi národnostními skupinami ti budu hrát melodie.+
10 Vždyť tvá milující laskavost je veliká až k nebesům+
a tvá opravdovost až k obloze.+
11 Buď přece vyvýšen nad nebesa, Bože;+
ať je tvá sláva nad celou zemí.