Zjevení

10 A viděl jsem jiného silného anděla,+ oděného oblakem,+ jak sestupuje* z nebe, a nad jeho hlavou byla duha a jeho obličej byl jako slunce+ a jeho nohy+ byly jako ohnivé sloupy 2 a v ruce měl malý otevřený svitek.* A postavil pravou nohu na moře, ale levou na zem,+ 3 a vykřikl silným hlasem, právě jako když řve lev.+ A když vykřikl, sedm hromů+ vydalo své vlastní hlasy.

4 A když těch sedm hromů mluvilo, již jsem chtěl psát; ale slyšel jsem hlas z nebe,+ který řekl: „Zapečeť,*+ co mluvilo sedm hromů, a nezapisuj to.“ 5 A anděl, kterého jsem viděl, jak stojí na moři a na zemi, pozvedl pravici k nebi+ 6 a při Tom, který žije+ po celou věčnost,+ který stvořil nebe a věci v něm, a zemi a věci na ní, a moře a věci v něm,*+ přísahal: „Již nebude odklad;*+ 7 ale za dnů zaznění* sedmého anděla,+ až se přichystá zatroubit na svou trubku,+ je opravdu dovedeno do konce Boží posvátné tajemství*+ podle dobré zprávy, kterou oznámil svým vlastním otrokům, prorokům.“+

8 A hlas,+ který jsem slyšel z nebe, se mnou opět mluví a říká: „Jdi, vezmi otevřený svitek, který je v ruce anděla, jenž stojí na moři a na zemi.“+ 9 A odešel jsem k andělovi a pověděl jsem mu, aby mi dal ten malý svitek. A řekl mi: „Vezmi ho a sněz,+ a v tvém břiše způsobí hořkost, ale v tvých ústech bude sladký jako med.“ 10 A vzal jsem ten malý svitek z andělovy ruky a snědl jsem ho,+ a v mých ústech byl sladký jako med;+ ale když jsem ho snědl, v mém břiše způsobil hořkost. 11 A říkají mi: „Musíš opět prorokovat vzhledem k lidem a národům a jazykům a mnoha králům.“+