16 Nato král David vešel, usedl před Jehovou a řekl: „Kdo jsem já, Bože Jehovo? Co je má rodina, že jsi mě dovedl tak daleko?+ 17 A jako by to bylo málo, Bože, říkáš, že dům tvého sluhy potrvá až do daleké budoucnosti,+ a považuješ mě za člověka hodného dalšího vyvýšení,* Bože Jehovo. 18 Co ještě může tvůj sluha David dodat k tomu, jak jsi ho poctil? Vždyť svého sluhu dobře znáš.+ 19 Jehovo, kvůli svému sluhovi a v souladu se svým srdcem* jsi udělal všechny ty úžasné věci a odhalil jsi svou vznešenost.+ 20 Nikdo není jako ty,+ Jehovo, a kromě tebe není žádný Bůh.+ Svědčí o tom všechno, co jsme na vlastní uši slyšeli. 21 A který jiný národ na zemi je jako tvůj lid Izrael?+ Pravý Bože, šel jsi ho vyplatit, aby se stal tvým lidem.+ Velkými a bázeň vzbuzujícími skutky sis udělal slavné jméno,+ když jsi vyhnal národy před svým lidem,+ který jsi vyplatil z Egypta. 22 Z Izraele jsi navždy udělal svůj lid+ a ty, Jehovo, ses stal jejich Bohem.+