Izajáš

„Máme silné město,+

jeho hradbami a náspem je záchrana od Boha.+

 2 Otevřete brány,+ ať vejde poslušný* národ,

národ, který jedná věrně.

Dáš jim trvalý pokoj,+

protože ti důvěřují.+

 4 Důvěřujte Jehovovi neustále,+

vždyť Jah,* Jehova, je věčná Skála.+

Sráží ho,

sráží ho k zemi,

hází ho do prachu.

 6 Pošlape ho noha,

nohy ztrápených, kroky bezvýznamných.“

Jsi přímý,

a proto cestu dobrého* člověka urovnáš.

 8 Jehovo, jdeme po stezce tvých soudů

a doufáme v tebe.

 9 V noci po tobě celou duší* toužím,

svým duchem tě hledám.+

Když soudíš zemi,

její obyvatelé se učí jednat správně.*+

10 Přestože je špatnému člověku projevena přízeň,

nenaučí se jednat správně.*+

I v zemi čestnosti* bude jednat ničemně+

a neuvidí Jehovovu vznešenost.+

Uvidí, jak horlíš pro svůj lid, a budou zahanbeni,

stráví je oheň určený tvým nepřátelům.

Vždyť všechno, co jsme udělali,

je ve skutečnosti tvým dílem.

13 Jehovo, náš Bože, vládli nad námi i jiní páni než ty,+

ale my mluvíme jen o tvém jménu.+

Vždyť jsi k nim obrátil svou pozornost,

vyhladil jsi je a zničil každou vzpomínku na ně.

15 Rozmnožil jsi národ, Jehovo,

rozmnožil jsi národ

a oslavil ses.+

16 Jehovo, v tísni se na tebe obraceli,

šeptem se modlili, když jsi je ukázňoval.+

17 Kvůli tobě, Jehovo, nám bylo

jako těhotné ženě před porodem,

která se svíjí a křičí v bolestech.

18 Otěhotněli jsme a měli jsme porodní bolesti,

ale jako bychom porodili vítr.

19 „Tvoji mrtví ožijí,

mrtvá těla mého lidu* vstanou.+

Probuďte se a radostně volejte,

vy, kdo bydlíte v prachu!+

Vždyť tvá rosa je jako ranní rosa*

a země nechá mrtvé ožít.*

20 Můj lide, vejdi do svých vnitřních místností

a zavři za sebou dveře.+

Na chvíli se skryj,

dokud se nepřežene hněv.*+

21 Jehova totiž vychází ze svého příbytku,

aby obyvatele země volal k odpovědnosti za jejich provinění.

Země odhalí krev, která na ní byla prolita,

a nebude už skrývat své zabité.“