2. Korinťanům

2 Rozhodl jsem se totiž, že až k vám přijdu znovu, nechci vám způsobit smutek. 2 Vždyť pokud vás rozesmutním, kdo mě rozveselí? Jen ti, které jsem rozesmutnil. 3 Psal jsem vám proto, abych při svém příchodu nebyl smutný kvůli těm, ze kterých bych se měl radovat. Jsem si totiž jistý, že to, co přináší radost mně, přináší radost i vám všem. 4 Psal jsem vám s velkým trápením, sevřeným srdcem a mnoha slzami ne proto, abych vám způsobil smutek,+ ale abyste věděli, jak moc vás miluji.

5 Pokud někdo někomu způsobil smutek,+ tak ne mně, ale do určité míry (abych to příliš nezdůrazňoval) vám všem. 6 Takovému člověku stačí pokárání, které mu dala většina z vás. 7 Teď byste mu měli laskavě odpustit a utěšit ho,+ aby ho nepřemohl* příliš velký smutek.+ 8 Proto vás vybízím, abyste ho ujistili o své lásce.+ 9 Vždyť proto jsem vám také psal, abych zjistil, jestli jste ve všem poslušní. 10 Pokud někomu něco odpustíte, odpustím mu i já. Vždyť cokoli jsem odpustil (pokud jsem měl co odpouštět), bylo to před zraky Krista kvůli vám, 11 aby nás Satan nepřelstil.+ Známe totiž jeho úmysly.*+

12 Když jsem přišel do Troady+ oznamovat dobrou zprávu o Kristu a ve službě pro Pána se mi otevřely dveře, 13 neulevilo se mi, protože jsem nenašel svého bratra Tita.+ A tak jsem se s místními bratry rozloučil a vydal se do Makedonie.+

14 Ale díky patří Bohu, který nás vede v triumfálním průvodu v jednotě s Kristem a skrze nás všude šíří* vůni poznání o sobě! 15 Když totiž kážeme o Kristu, jsme pro Boha sladkou vůní, kterou cítí jak ti, kdo jsou zachraňováni, tak ti, kdo hynou. 16 Pro ty druhé je to pach* smrti vedoucí ke smrti,+ pro ty první vůně života vedoucí k životu. A kdo je k takové službě způsobilý? 17 My, protože nejsme podomní obchodníci s* Božím slovem+ jako mnozí, ale mluvíme z upřímných pohnutek jako ti, které poslal Bůh, a děláme to před zraky Boha a v jednotě s Kristem.