Micheáš
7 Běda mi! Jsem jako člověk,
který po tom, co už bylo sklizeno letní ovoce
a sebrány poslední hrozny po vinobraní,
nenachází žádný hrozen vína, který by mohl sníst,
žádný raný fík, po kterém touží.
Všichni číhají, aby mohli prolévat krev.+
Každý loví svého bratra, chytá ho do sítě.
3 Jejich ruce obratně páchají zlo.+
Společně spřádají intriky.*
4 Nejlepší z nich je jako trní,
nejčestnější z nich je horší než trnitý plot.
Ale přijde den, o kterém mluvili jejich* strážní – den zúčtování.+
Zachvátí je panika.+
Dej si pozor, co říkáš té, která ti leží v náruči.
Člověk má nepřátele ve vlastní rodině.*+
7 Já ale budu vyhlížet Jehovu.+
Budu trpělivě čekat na Boha, svého zachránce.+
Můj Bůh mě uslyší.+
8 Neraduj se nade mnou, můj nepříteli.*
I když jsem padl, vstanu.
I když bydlím ve tmě, Jehova bude mým světlem.
9 Zhřešil jsem proti Jehovovi,
a proto budu snášet jeho hněv,+
dokud se neujme mého sporu a nezjedná mi právo.
Vyvede mě na světlo
a já uvidím, jak je spravedlivý.*
10 Uvidí to i můj nepřítel.
Hanba pokryje toho, kdo mi říkal:
„Kde je Jehova, tvůj Bůh?“+
Na vlastní oči spatřím,
jak bude můj nepřítel pošlapán jako bláto na ulicích.
11 Bude to den, kdy se budou stavět tvé hradby.
Ten den se rozšíří tvé hranice.*
12 Ten den k tobě přijdou
až z Asýrie a z egyptských měst,
z území od Egypta až k Řece,*
z území od moře k moři a od hory k hoře.+
14 Pas svou holí svůj lid – ovce, které jsou tvým dědictvím,+
ovce, které žily samy v lese, uprostřed sadu.
Ať se pasou v Bašanu a Gileadu+ jako za dávných dnů.
16 Národy to uvidí a přes všechnu svou moc se zastydí.+
Položí si ruku na ústa,
uši jim ohluchnou.
18 Kdo je Bůh jako ty?
Odpouštíš provinění a promíjíš přestupky+ těch, kdo zbývají z tvého dědictví.+
Nezůstaneš navždy rozzlobený,
protože rád projevuješ věrnou lásku.+
19 Znovu se nad námi slituješ,+ zvítězíš* nad našimi proviněními.
Všechny naše hříchy vhodíš do hlubin moře.+