Evangelium podle Lukáše
20 Když Ježíš v jednom z těch dnů vyučoval lid v chrámu a oznamoval dobrou zprávu, přišli přední kněží a znalci Zákona se staršími 2 a zeptali se ho: „Řekni nám, jakým právem to děláš. Kdo ti k tomu dal oprávnění?“+ 3 Odpověděl jim: „Také se vás na něco zeptám. Řekněte mi: 4 Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe, nebo od lidí?“ 5 Začali se spolu radit: „Pokud řekneme: ‚Z nebe‘, namítne: ‚Proč jste mu neuvěřili?‘ 6 Pokud ale řekneme: ‚Od lidí‘, všichni nás budou kamenovat, protože jsou přesvědčení, že Jan byl prorok.“+ 7 Odpověděli tedy, že nevědí. 8 Ježíš jim řekl: „Ani já vám neřeknu, jakým právem to dělám.“
9 Potom začal lidem vyprávět toto podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici,+ pronajal ji vinařům a na dlouho odcestoval do ciziny.+ 10 Ve stanovený čas poslal k vinařům otroka, aby mu dali něco z úrody té vinice. Vinaři ho ale zbili a poslali pryč s prázdnou.+ 11 Poslal k nim jiného otroka. Toho také zbili a ponížili a poslali pryč s prázdnou. 12 Přesto poslal třetího. I toho zranili a vyhnali. 13 Pak si majitel vinice řekl: ‚Co udělám? Pošlu svého milovaného syna.+ Toho snad budou respektovat.‘ 14 Když ho vinaři zahlédli, domluvili se na něj. Řekli si: ‚To je dědic. Zabijme ho a dědictví bude naše!‘ 15 A tak ho vyvlekli z vinice a zabili.+ Co jim tedy majitel vinice udělá? 16 Přijde, ty vinaře zabije a vinici dá jiným.“
Když to slyšeli, řekli: „Ať se to nikdy nestane!“ 17 Podíval se však na ně a řekl: „Co tedy znamená, když je napsáno ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, se stal hlavním úhelným kamenem‘?*+ 18 Každý, kdo na ten kámen spadne, se roztříští.+ A na koho ten kámen spadne, toho rozdrtí.“
19 Znalci Zákona a přední kněží se ho v tu chvíli chtěli chopit, protože si uvědomili, že když vyprávěl to podobenství, měl na mysli je. Ale báli se lidí.+ 20 A potom co ho pozorně sledovali, poslali tajně najaté muže, aby předstírali, že jsou upřímní,* a chytili ho za slovo,+ takže by ho pak mohli vydat vládě a místodržitelově pravomoci. 21 Zeptali se ho: „Učiteli, víme, že mluvíš a vyučuješ správně a nikomu nenadržuješ, ale vyučuješ o Bohu podle pravdy. 22 Je správné, abychom platili daně císaři,* nebo ne?“ 23 Rozpoznal však jejich vychytralost a řekl jim: 24 „Ukažte mi denár.* Čí obraz a nápis je na něm?“ „Císařův,“ odpověděli. 25 Řekl jim: „Rozhodně tedy dávejte* císařovy věci císaři,+ ale Boží věci Bohu.“+ 26 A tak ho nedokázali před lidmi chytit za slovo. Jeho odpověď je ohromila a už nic neříkali.
27 Ale přišli někteří ze saduceů, kteří říkají, že není vzkříšení,+ a zeptali se ho:+ 28 „Učiteli, Mojžíš nám napsal: ‚Pokud bratr nějakého muže zemře a zanechá po sobě manželku, ale byl bezdětný, jeho bratr by si ji měl vzít a zplodit mu potomka.‘+ 29 Bylo sedm bratrů. První se oženil, ale zemřel bezdětný. 30 A tak se s ní oženil druhý, 31 pak třetí, stejně všech sedm. Všichni zemřeli a nezanechali po sobě žádné děti. 32 Jako poslední zemřela ta žena. 33 Čí manželkou se tedy stane při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm.“
34 Ježíš jim řekl: „Děti tohoto systému* se žení a vdávají, 35 ale ti, kdo jsou uznáni za hodné žít v budoucím systému a být vzkříšeni z mrtvých, se nežení ani nevdávají.+ 36 Nemůžou už ani zemřít, protože jsou jako andělé a vzkříšením* se stávají Božími dětmi. 37 A že jsou mrtví kříšeni, ukázal i Mojžíš ve zprávě o trnitém keři, když nazývá Jehovu* ‚Bohem Abrahama, Bohem Izáka a Bohem Jákoba‘.+ 38 Není Bohem mrtvých, ale živých, protože ti všichni jsou pro něho živí.“+ 39 Někteří znalci Zákona na to reagovali: „Učiteli, dobře jsi to řekl.“ 40 Už totiž neměli odvahu položit mu jedinou otázku.
41 On se jich naopak zeptal: „Jak to, že se říká, že Kristus je Davidovým synem?+ 42 Vždyť sám David říká v knize Žalmů: ‚Jehova* řekl mému Pánu: „Seď po mé pravici, 43 dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnožku pod tvé nohy.“‘+ 44 David ho tedy nazývá Pánem. Jak potom může být jeho synem?“
45 Zatímco všichni lidé naslouchali, řekl svým učedníkům: 46 „Dejte si pozor na znalce Zákona, kteří se rádi prochází v dlouhých rouchách, líbí se jim, když je lidé zdraví na tržištích, mají rádi přední* sedadla v synagogách a nejčestnější místa na večeřích,+ 47 pohlcují majetek* vdov a okázale* pronáší dlouhé modlitby. Nad těmi bude vynesen přísnější rozsudek.“