1. Mojžíšova
15 Potom Jehova promluvil k Abramovi ve vidění: „Neboj se,+ Abrame, jsem tvůj štít.+ Tvá odměna bude velmi velká.“+ 2 Abram odpověděl: „Svrchovaný pane Jehovo, co mi dáš? Vždyť jsem stále bezdětný a můj dům zdědí muž z Damašku, Eliezer.“+ 3 A dodal: „Nedal jsi mi potomka*+ a mým dědicem bude sluha* z mé domácnosti.“ 4 Ale Jehova mu odpověděl: „On tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude tvůj vlastní syn.“*+
5 Pak ho vyvedl ven a řekl mu: „Podívej se prosím na nebe a spočítej hvězdy, pokud to dokážeš.“ A dodal: „Tolik bude tvých potomků.“*+ 6 Abram uvěřil Jehovovi,+ a on ho proto považoval za bezúhonného.*+ 7 Potom Bůh řekl: „Já jsem Jehova, který tě vyvedl z chaldejského Uru, abych ti dal tuto zemi do vlastnictví.“+ 8 Abram se zeptal: „Svrchovaný pane Jehovo, jak si můžu být jistý, že ji budu vlastnit?“ 9 Odpověděl mu: „Vezmi pro mě tříletou jalovici, tříletou kozu, tříletého berana, hrdličku a holoubě.“ 10 A tak je všechny vzal, rozsekal na poloviny a ty položil proti sobě, ale ptáky nerozsekl. 11 Na mrtvá těla se začali slétat dravci, ale Abram je odháněl.
12 Při západu slunce na něj padl hluboký spánek a obklopila ho velká a děsivá tma. 13 Tehdy Bůh Abramovi řekl: „Buď si jistý, že tvoji potomci* se stanou cizinci v zemi, která nebude jejich, a tamní lidé je zotročí a budou je utiskovat 400 let.+ 14 Ale budu soudit národ, který je zotročí,+ a potom odejdou s velkým majetkem.+ 15 Ty sám odejdeš v pokoji ke svým předkům, budeš pohřben v dobrém stáří.+ 16 Sem se vrátí+ až čtvrtá generace tvých potomků, protože provinění Amorejců ještě nedosáhlo plné míry.“+
17 Když slunce zapadlo a nastala hluboká tma, objevila se dýmající pec a mezi těmi kusy zvířat prošla ohnivá pochodeň. 18 Ten den Jehova uzavřel s Abramem smlouvu.+ Řekl: „Tvým potomkům* dám tuto zemi,+ od řeky Egypt až k velké řece, k řece Eufratu:+ 19 zemi Kenitů,+ Kenizejců, Kadmonců, 20 Chetitů,+ Perizejců,+ Refajců,+ 21 Amorejců, Kananejců, Girgašejců a Jebusejců.“+