Evangelium podle Lukáše
13 V té době mu někteří z přítomných pověděli o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s krví jejich obětí.* 2 Odpověděl jim: „Myslíte si, že zemřeli proto, že byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci? 3 Říkám vám, že ne. Ale pokud nebudete činit pokání, vy všichni také zahynete.+ 4 Nebo si myslíte, že těch 18, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než všichni ostatní obyvatelé Jeruzaléma? 5 Říkám vám, že ne. Ale pokud nebudete činit pokání, všichni zahynete, stejně jako oni.“
6 Pak vyprávěl toto podobenství: „Jeden muž měl na své vinici zasazený fíkovník. Šel na něm hledat ovoce, ale žádné nenašel.+ 7 Řekl tedy vinaři: ‚Už tři roky chodím hledat na tomto fíkovníku ovoce, ale nikdy jsem žádné nenašel. Poraz ho! Proč by měl zbytečně zabírat půdu?‘ 8 Odpověděl mu: ‚Pane, nech ho ještě jeden rok a já ho okopu a pohnojím. 9 Snad začne nést ovoce. A pokud ne, porazíš ho.‘“+
10 O sabatu pak vyučoval v jedné synagoze. 11 Byla tam žena, která byla úplně sehnutá a vůbec se nemohla narovnat, protože ji 18 let trápil duch slabosti.* 12 Když ji Ježíš uviděl, oslovil ji a řekl: „Ženo, jsi osvobozena od své slabosti.“+ 13 Položil na ni ruce, a ona se okamžitě narovnala a začala oslavovat Boha. 14 Ale představený synagogy se rozhořčil, protože Ježíš ji uzdravil o sabatu, a řekl zástupu: „Je šest dnů, ve kterých se má pracovat.+ V těch tedy přicházejte a nechávejte se uzdravovat, a ne o sabatu.“+ 15 Pán mu však odpověděl: „Pokrytci,+ copak každý z vás o sabatu neodvazuje od stání svého býka nebo osla a neodvádí ho, aby mu dal napít?+ 16 Neměla být tato žena, která je Abrahamova dcera a kterou Satan držel spoutanou 18 let, v sabatní den osvobozena z těchto pout?“ 17 Když to řekl, všichni jeho odpůrci se zastyděli, ale celý zástup se začal radovat ze všech skvělých věcí, které udělal.+
18 Řekl tedy: „Čemu se podobá Boží království? K čemu ho přirovnám? 19 Je jako hořčičné zrnko, které člověk vzal a zasel na své zahradě. A ono vyrostlo a stal se z něj strom a v jeho větvích se uhnízdili ptáci.“+
20 A znovu řekl: „K čemu přirovnám Boží království? 21 Je jako kvas, který žena vzala a vmíchala do třech velkých měr* mouky, takže celé těsto zkvasilo.“+
22 A cestoval od města k městu a od vesnice k vesnici, vyučoval a pokračoval v cestě do Jeruzaléma. 23 Jeden muž se ho zeptal: „Pane, je pravda, že bude zachráněno jen málo lidí?“ Řekl jim: 24 „Usilovně se snažte vejít úzkými dveřmi.+ Říkám vám totiž, že mnozí se budou snažit vejít, ale nedokážou to. 25 Když hospodář vstane a zamkne dveře, zůstanete stát venku. Budete klepat na dveře a říkat: ‚Pane, otevři nám‘,+ ale on vám odpoví: ‚Nevím, odkud jste.‘ 26 Pak budete říkat: ‚Vždyť jsme s tebou jedli a pili a vyučoval jsi na našich hlavních ulicích.‘+ 27 Ale řekne vám: ‚Nevím, odkud jste. Jděte ode mě pryč, vy všichni, kdo pácháte zlo!‘ 28 Budete naříkat a skřípat zuby, až uvidíte, že Abraham, Izák, Jákob a všichni proroci jsou v Božím království, ale vy jste byli vyhozeni ven.+ 29 Kromě toho přijdou lidé z východu a západu a ze severu a jihu a zaujmou místo u stolu v Božím království. 30 A tak někteří z posledních budou první a někteří z prvních budou poslední.“+
31 Právě tehdy přišli někteří farizeové a řekli mu: „Odejdi odtud. Jdi pryč, protože Herodes* tě chce zabít.“ 32 Odpověděl jim: „Jděte a vyřiďte té lišce: ‚Ještě dnes a zítra budu vyhánět démony a uzdravovat lidi a třetí den skončím.‘ 33 Já ale musím dnes, zítra i pozítří pokračovat v cestě, protože není možné,* aby byl prorok usmrcen mimo Jeruzalém.+ 34 Jeruzaléme, Jeruzaléme! Zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo jsou k tobě posláni.+ Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje hejno kuřátek pod svá křídla! Ale vy jste to nechtěli.+ 35 Váš dům* je vám zanechán.+ Říkám vám, že mě neuvidíte až do doby, kdy řeknete: ‚Požehnaný je ten, kdo přichází v Jehovově* jménu!‘“+