Byla nalezena Noémova archa?

V POSLEDNÍ DOBĚ bylo možno se dočíst v tisku mnoho o výpravě, která byla podniknuta na Ararat, aby našla Noémovu archu. Tyto zprávy se zabývají většinou tvrzením Fernanda Navarry.

V časopise Science News z 13. června 1970 stálo: „V roce 1955 našel Fernand Navarra, francouzský průmyslník a amatérský badatel, na Araratu ve východním Turecku odhadem 50 tun dříví zamrzlého v ledové stěně. Místo nálezu leží asi 4 270 metrů vysoko, sta metrů nad hranicí stromů a skoro 500 kilometrů daleko od nejbližších větších stromů . . . Navarra tvrdil, že dříví pochází z Noémovy archy, o níž je zmínka v Bibli.“

Někteří lidé odhadovali, že dříví je staré 4 000 let až 5 000 let. Jiná určování pomocí radioaktivního uhlíku udávají však daleko menší stáří; to je snad ale způsobeno znečištěním dříví uhlíkem C14, který se v nové době utvořil v horní atmosféře a dostal se na zem deštěm a sněhem.

V roce 1969 bylo pak v blízkosti tohoto místa nalezeno ještě více dříví. Bylo určeno pokračovat v pátrání po zbytcích Noémovy archy v roce 1970 pod vedením Search Foundation, Inc. Avšak turecká vláda nepustila „z důvodů bezpečnosti“ výpravu na Ararat. Výprava nyní vynakládá všechno úsilí, aby přece jen dostala povolení.

Nebylo to poprvé, že někdo tvrdil, že našel Noémovu archu. V minulých staletích bylo o tom uveřejněno mnoho senzačních zpráv. Někdo prohlásil, že viděl loď. Jiní říkali, že objevili příď lodi. Jedna zpráva uvádí, že skupina badatelů našla útvar podobný lodi a prozkoumala více prostorů. Ale nebylo možno přezkoušet tato tvrzení a získat důkazy, že spočívají na pravdě.

Asi před deseti lety bylo na Araratu zpozorováno něco, co vypadalo jako loď. Nato se objevily v různých časopisech obrázky. Avšak badatelé, kteří navštívili to místo, zjistili, že jde pouze o neobvyklý útvar země. Proto se nyní nehledá na tomto místě, ale na jiném místě hory.

Přesto by bylo rozumné, abychom byli opatrní. I kdyby dříví pocházelo z doby potopy, je dobře uvážit, zda v té době nemohla být jiná stavba z otesaných trámů kromě archy. Nebylo by možné, aby zbytky staveb zničených potopou byly vyplaveny na různá místa, například na Ararat? Nebylo by kromě toho možné, že dlouho po potopě byla na Araratu zřízena stavba ze dříví?

Snad někdo chce uvěřit, že to, co si přeje, aby tam nahoře bylo objeveno, jsou zbytky Noémovy archy, a snad s určitostí tvrdí, že jde o tyto zbytky, ještě dříve, než to je jednoznačně dokázáno. Ale co učiní takový člověk, když je pak dokázáno, že to není archa? Otřese to jeho vírou v potopu a v biblickou zprávu o Noémově arše? Nebylo by to poprvé, že by byla otřesena víra lidí v událost, která se skutečně stala, protože se důkazy pro to ukázaly jako nepravdivé.

Proto je moudré mluvit o potvrzení biblické zprávy teprve tehdy, když je takový nález skutečně zaručený. Ostatně křesťané nemají takové potvrzení vůbec zapotřebí. Mají zprávu Božího slova o té události. Bůh byl očitým svědkem potopy. K tomu máme Noémovu zprávu, který byl očitým svědkem na zemi. Z Bible též víme, že Ježíš Kristus se díval na potopu jako na historickou skutečnost. — 1. Mojž. 6:1 až 8:22; Luk. 17:26, 27.

Dále je rozšířena pověst o potopě mezi takřka všemi národy. Tak velké rozšíření takového vyprávění nemůže být náhoda. Je též dokázanou skutečností, že kdysi milióny zvířat se náhle utopily, v mnohých případech dokonce náhle zmrzly. Zbytky těchto zvířat byly nalezeny ve velkém množství v oblastech Aljašky a Sibiře. Některá zvířata zmrzla tak náhle, že ještě měla mezi zuby a v žaludku zelenou potravu.

Ale dejme tomu, že by skutečně byly nalezeny zbytky Noémovy archy. Přesvědčilo by to kritiky Bible, že je Bible pravdivá? Důvěřovali by pak Bibli a jejímu autorovi? Vzrostla u kritiků Bible víra v Bibli a jejího autora nálezem svitku Izaiáše, jednoho ze svitků Písma od Mrtvého moře? Nikoli, nýbrž strávili léta tím, že se přeli o maličkosti v pravopisu, o tvar písmen, o učení Essenských a jiné. Dokonale jim ušlo to, že tento svitek je důkazem uchování Božího Slova a že je možno vším právem důvěřovat tomuto Slovu i jeho autorovi.

Dali by se kritikové Bible, kteří nevěří v celosvětovou potopu, ‚přesvědčit, kdyby někdo z mrtvých‘, například Noé, vstal a dovedl je k arše? (Luk. 16:31) Velmi pravděpodobně by se nedali přesvědčit. Ježíš křísil mrtvé, ale jeho kritikové v něj přece neuvěřili. Když Ježíš vzbudil muže jménem Lazar, chtěli náboženští kritikové Ježíše dokonce usmrtit! Ale nejen to, „radili se pak přední kněží, aby i Lazara zamordovali“! — Jan 11:45–53; 12:9–11.

Není málo důkazů pravosti Bible. Je jich dost a dost a nezvratně dosvědčují, že Bible je Boží slovo. Ale kritikům Bible chybí správný postoj srdce. Nechtějí věřit. Také se nechtějí podrobit Jehovovým opatřením a mravním zákonům.