Všímáš si výstražných štítů?

VÝSTRAŽNÉ štíty je možno vidět všude. Na takových štítech například čteme „Přístup zakázán“ nebo „Vstup zakázán“ a slouží buď k ochraně majetku nebo k tomu, aby někam neměly přístup nepovolané osoby. Na jiných štítech je psáno „Vstup na trávník zakázán“. Štíty se zákazy na vojenských základnách jsou žádoucí pro bezpečnost státu. Jsou však také výstražné štíty, jejichž účelem je chránit nepovolané před škodou; takové štíty se zákazy vidíme například na sloupech vedení pro vysoké napětí. Kdo nedbá takových výstražných štítů, může se dostat do těžkostí, nebo může dokonce utrpět škodu.

Podle biblické zprávy byl postaven tak říkajíc výstražný štít na hoře Sinai, když Bůh oznamoval zákon. Lidu bylo přikázáno, aby se shromáždil na úpatí hory Sinai. Potom Jehova řekl Mojžíšovi: „Postavíš hranici kolem lidu a řekneš: Chraňte se, abyste nevstupovali na horu a nedotýkejte se jejího okraje. Každý, kdo se dotkne hory, bude rozhodně usmrcen.“ Touto výstrahou Bůh Izraelitům oznámil skutečnost, že toto místo vzbuzuje posvátnou bázeň, protože se zde Bůh zjevil Izraeli a dal mu svůj zákon. — 2. Mojž. 19:12, 13, NS.

Bible obsahuje k našemu užitku mnoho takových „výstražných štítů“. Prvnímu člověku, Adamovi, bylo například zakázáno jíst z ovoce stromu poznání dobrého a zlého a Adam také poučil Evu o tomto zákazu. Později Eva řekla: ‚O ovoci ze stromu, který je uprostřed zahrady, řekl Bůh: Nebudete z něho jíst, nikoli, ani se ho nedotknete, abyste nezemřeli.‘ Adam a Eva nedbali tohoto zákazu a to mělo špatné následky pro ně i pro jejich potomky, neboť čteme: „Pro přestoupení jednoho člověka umírali mnozí.“ — 1. Mojž. 2:16, 17; 3:1–19, NS; Řím. 5:15, NS.

Deset přikázání, která dal Jehova Izraelitům, může být rovněž považováno za řadu „výstražných štítů“, neboť jejich účelem je chránit práva Boží a práva bližního. První čtyři přikázání se týkají práv Božích: Izraelité neměli uctívat žádné jiné bohy; neměli si dělat žádné modly a neměli se před nimi sklánět; neměli také nehodným způsobem používat Božího jména; v Jehovův den, sabat, neměli vykonávat žádnou světskou práci. Ostatních šest přikázání chránilo práva lidí; zakazovala mezi jiným zabíjení, cizoložství a kradení. Zvláště desáté přikázání, které zakazovalo žádostivost, můžeme označit jako výstražný štít. Znělo: „Nesmíš toužit po . . . ničem, co patří tvému bližnímu.“ — 2. Mojž. 20:3–17, NS.

Jako varovný příklad muže, který nedbal božského „výstražného štítu“ a tak si přivodil neštěstí, můžeme uvést Uziáše, judského krále. Zpočátku byl dobrým králem, neboť čteme: „Činil, co bylo dobré v Jehovových očích.“ Úspěch mu však stoupl do hlavy a Uziáš zasáhl do oblasti, která byla vyhrazena kněžím. Ve své opovážlivosti vstoupil do svatyně Jehovova chrámu, „aby pálil kadidlo na oltáři kadidla“. Když mu osmdesát kněží statečně vzdorovalo, Uziáš se rozzlobil. Pro jeho domýšlivost jej Jehova Bůh potrestal malomocenstvím. Jak tragicky skončil muž, který tak dobře začal! — 2. Par. 26:1–21.

K božským „výstražným štítům“, kterých dnes lidé nejméně dbají, patří ten, který se vztahuje na pohlavní život. Důrazně o tom psal apoštol Pavel v 1. Tessalonicenským 4:3–6: „To je vůle Boží, vaše posvěcení, abyste se zdržovali smilstva . . ., aby nikdo nešel tak daleko, že by škodil svému bratru a zasahoval v této věci do práv svého bratra.“

Proč můžeme říci, že ten, kdo se dopouští smilstva, nedbá jednoho z božských „výstražných štítů“? Protože tělo křesťana, který se oddal Jehovovi Bohu, patří Jehovovi, a jestliže takový křesťan smilní, hřeší proti svému vlastnímu tělu. (1. Kor. 6:18) Proto můžeme říci, že křesťan, který se dopouští smilstva, tak říkajíc porušuje Boží vlastnické právo.

Příkaz, „aby nikdo nešel tak daleko, že by škodil svému bratru a zasahoval v této věci do práv svého bratra“, je rovněž určitým druhem „výstražného štítu“. Přikazuje, abychom si nedovolovali volné jednání vůči manželskému druhu někoho jiného. Dnes je v některých zemích zvykem nosit snubní prsten. Snubní prsten na ruce muže nebo ženy bychom mohli rovněž označit jako určitý druh „výstražného štítu“. Ukazuje, že on nebo ona patří jinému partneru.

Co nám pomůže dávat pozor na výstrahy, které můžeme číst na takových „štítech“? V Božím slovu nacházíme nejen takové výstrahy, ale najdeme tam také pomoc, kterou potřebujeme, abychom jich mohli dbát. Bible nám například vštěpuje bázeň před Jehovou. Je v našem zájmu, bojíme-li se Boha, neboť „náš Bůh je také stravující oheň“. Tato bázeň před Bohem má na nás blahodárné účinky, neboť čteme: „Bázeň před Jehovou znamená nenávidět zlé.“ Jednáme zle, přestupujeme-li práva druhých. Nenávidíme-li tuto formu zla, ničím se v tomto ohledu neproviníme. — Žid. 12:29, NS; Přísl. 8:13, NS.

Další velkou pomocí je „Zlaté pravidlo“, které pronesl Ježíš: „Jak . . . chcete, aby lidé činili vám, čiňte i vy jim stejným způsobem.“ Očekáváme od druhých, že budou respektovat naše práva a to, co nám patří. Proto bychom měli také respektovat jejich práva a to, co jim patří, a to tím, že budeme dávat pozor na „výstražné štíty“. — Luk. 6:31, NS.

Jak bychom se však měli chovat, jestliže se druzí proviňují vůči nám? Pak bychom měli myslet na to, že i my se někdy proviňujeme vůči druhým a že nám Bůh „odpustil . . . všechna naše přestoupení“. (Kol. 2:13, NS) Protože nám Jehova Bůh odpustil naše přestupky, měli bychom být hotovi také odpustit druhým, co nám působí. Budeme-li tak jednat, přispěje to k našemu věčnému blahu, neboť když Ježíš Kristus pronášel svou vzornou modlitbu, řekl: „Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestupky, odpustí váš nebeský Otec i vám; jestliže však lidem neodpustíte jejich přestupky, ani váš Otec neodpustí vaše přestupky.“ — Mat. 6:12–15, NS.