Máš pokoj se svými bližními?

MILUJ svého bližního. Tak nám to bylo říkáno. Není to vždycky snadné. Už jen zachovávat pokoj je obtížné. Rocková hudba u tvého souseda rozechvívá stěny tvého bytu. Jeho děti si hlučně hrají na chodbě. Venku na ulici tě někdo přepadne. Na silnici ti řidič zkříží cestu — zmačkneš klakson a můžeš být zastřelen? Je to přehnané? Možná na některých místech, ale ne ve velkoměstech. Menší města a vesnice mají vlastní soubor problémů, které ztěžují lásku k bližnímu.

Velká část stresu vyplývá z moderního přetechnizovaného světa. Tisíce lidí je namačkáno ve městech jako sardinky v plechovce. Ti, kteří dojíždějí do práce, se vztekají, když se v dopravní špičce krokem posunují k cíli. Venkované se dávají do křiku, když sousedova drůbež plení jejich zahradu. Farmáři ztrácejí rozvahu, když hmyz, který odolává pesticidům, ničí jejich úrodu. A všude chrlí továrny své odpadní látky. Vzduch hnědne, padá kyselý déšť a dokonce spodní vody jsou otrávené jedovatými chemickými odpady. Kazí to zdraví a ničí životy.

To a mnoho jiných věcí působí stres v životě miliónů lidí, a když se pak někdo nešetrně dotkne jejich citů, okamžitě vybuchují. Mnozí hledají únik tím, že se utápějí v sobeckých sklonech a přáních. Hmotařství, alkohol, drogy, zvrácený způsob života — to všechno se uzavírá v kultu lidského „já“. Sebeláska vytlačuje lásku k bližnímu, protože tělo je přesycené a duch hladoví.

A v méně bohatých národech hladoví tělo i duch. Povstání ničí obyvatelstvo, mor ubírá životy, hlad obchází zemi, umírá naděje a vládne beznaděj.

Ne, v tomto moderním světě není vždycky snadné milovat své bližní. A přece existuje láska k bližnímu a mnozí, kteří ji projevují se těší z pokoje se svými bližními.