Tehdy se sny o míru zhroutily

JEN velmi málo lidí očekávalo od roku 1914, že by snad mohl být něčím zvláštní. Do té doby se budoucnost lidem jevila neobyčejně příznivě. Věda činila pokroky v boji proti nemocem. A válka? Vatikánský list L’Osservatore Romano v únoru 1991 napsal, že před rokem 1914 veřejnost „věřila tomu, že válka byla vykázána do nejzazšího ústraní paměti dějin“ a že se člověk konečně ocitl v „epoše, v níž se válka dostala do kletby osvícených národů a jejich vládců“.

Avšak v roce 1914 a v následujících letech čekala na samolibé lidstvo některá krutá překvapení. Prvním z nich byla v letech 1914–1918 takzvaná „velká válka“, která rozbila sny o míru. List L’Osservatore Romano ji označil jako „první masakr v novodobé historii, který byl mimo jiné poznamenán technickými objevy, o nichž významní vědci předešlých generací věřili, že budou určeny na mírové účely“. Tato válka byla výsměchem vědě jakožto prostředku k dosažení míru; věda místo toho dala válce nebývalou schopnost konat masová jatka.

A když toto krveprolití skončilo, začalo další pobíjení. Na španělskou chřipku zemřelo v letech 1918–1919 více než 20 miliónů lidí — daleko více než strašlivé množství obětí, které zahynuly v celé „velké válce“. Přistoupilo se k zoufalým opatřením; přenášení této nemoci bylo v některých zemích vyhlášeno za zločin. Policie dokonce zatýkala lidi za kýchání na veřejnosti. Ale nebylo to nic platné. Nemoc se jako hurikán hnala bez jakýchkoli omezení, dokud se nevybouřila. Vymřela celá města. V městských márnicích byly hromady mrtvých těl.

Období změn, do něhož svět vstoupil v roce 1914, uvrhlo lidstvo do zmatku. Z iluzí o vítězství nad válkami a nemocemi i ze snů o míru, které spřádala lidská moudrost, zbyly jen žalostné cáry. Světové poměry se stále zhoršovaly — z „velké války“ se stala jen první světová válka a za ní následovala obludná druhá světová válka; nemoci, chudoba, hlad a bezzákonnost neustále propukaly na celém světě v epidemických rozměrech — a tak historikové začali o roce 1914 hovořit jako o přelomu v lidských dějinách.

Ale Mezinárodní badatelé Bible (jak byli tehdy známí svědkové Jehovovi) na rozdíl od celého světa očekávali rok 1914 dlouho dopředu jako klíčový rok. A od té doby svědky Jehovovy nepřekvapuje, když vidí svět upadat do současného beznadějného mravního bahna. Biblická proroctví jim pomohla, aby tyto události mohli očekávat a aby dokonce viděli budoucnost jako slavný čas naděje. Jak je to možné? Až vás příště svědkové Jehovovi navštíví, můžete se jich na to zeptat. Nebo můžete napsat vydavatelům tohoto časopisu.

[Podpisek obrázku na straně 32]

Překresleno z uměleckého díla Franklina Bootha