Křesťané nechávají zářit své světlo

HEBREJSKÝ výraz or a řecký výraz fos se vztahují na to, co vyzařuje z tělesa poskytujícího světlo, jakým je lampa nebo slunce, stejně jako na protiklad tmy, a to doslovně i obrazně. Všeobecně se má za to, že světlo sestává z energetických částic, které mají vlastnosti vlnění. Až dodnes však člověk stále nemůže dát úplnou odpověď na otázku, kterou Stvořitel světla položil před třemi tisíci lety: „Kdepak je cesta, jíž se rozděluje světlo?“ — Job 38:24.

Jehova Bůh je Tvůrce světla a Stvořitel tmy. Písma opakovaně kladou světlo do souvislosti s jeho Stvořitelem. Apoštol Jan prohlásil: „Bůh je světlo a ve spojení s ním není vůbec žádná tma.“ — 1. Jana 1:5.

Ježíš Kristus byl během své pozemské služby světlem, protože poskytoval duchovní osvícení ohledně Božích předsevzetí a jeho vůle pro ty, kteří mohli získat božskou přízeň. (Jan 9:5) Ti, kdo projevovali víru v Krista Ježíše jako ve „světlo světa“ a stali se jeho následovníky, začali sami být „syny světla“. (Jan 3:21; 8:12; 12:35, 36, 46) Ostatním oznamovali požadavky pro získání přízně a života od Boha. Následovníci Krista nechávali zářit své světlo také svými znamenitými skutky, slovem a příkladem. (Matouš 5:14, 16) „Ovoce světla se skládá z každého druhu dobroty, spravedlnosti a pravdy.“ Odhaluje tedy nízkost hanebných skutků náležejících tmě (smilstvo, každou nečistotu, chamtivost a jim podobné skutky), které provádějí ‚synové neposlušnosti‘. Tak jsou tyto hanebné skutky vidět ve svém pravém světle a stávají se samy světlem v tom smyslu, že jsou učiněny zjevnými jako věci odsouzené Bohem. (Efezanům 5:3–18) Vybaveni ‚zbraněmi světla‘, duchovní výzbrojí od Boha, vedou křesťané válku „proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této tmy, proti ničemným duchovním silám v nebeských místech“, což jim umožňuje, aby stáli pevně jako schválení sluhové Boha. — Římanům 13:12–14; Efezanům 6:11–18.