Proč bychom se měli bát Boha?

„BOJTE SE Boha a oslavujte jej, protože přišla hodina jeho soudu.“ (Zjevení 14:7) Tato burcující slova poprvé slyšel letitý apoštol Jan, když dostal vidění. Pronesl je anděl letící uprostřed nebe a byla určena zvláště lidem, kteří žijí během tohoto času konce, během počáteční části „Pánova dne“. — Zjevení 1:10.

Přesto se tato slova některým lidem možná zdají nevhodná. Mnoho lidí pochybuje o tom, zda vůbec Bůh existuje; a bát se ho — to pro ně vůbec nepřichází v úvahu. Myšlenka, že by se člověk měl Boha bát, připadá zastaralá i řadě lidí, kteří se považují za křesťany. Boží lásku přijmout dokážou, ale zdá se jim, že bázeň před Bohem připomíná středověk. Myslíte si to také?

Jestliže ano, zamyslete se nad tím, co znamená být křesťanem. Bible říká, že chce-li někdo být křesťanem, vyžaduje se od něho, aby věrně následoval šlépěje Ježíše Krista. (1. Petra 2:21) Není pochyb o tom, že Ježíš Boha miloval, ale Bible také jasně ukazuje, že se ho i bál. Když Izajáš prorocky mluvil o Ježíši Kristu, řekl, že Kristus bude mít „ducha poznání a bázně před Jehovou“. (Izajáš 11:2) Je však zajímavé, že tato bázeň nebyla pro Ježíše břemenem. Neměli bychom si myslet, že se Boha bál tak, jako se dítě bojí surového otce nebo jako se lidé bojí vládce, který je utlačuje. Izajáš totiž o Ježíšovi také prorokoval: „Bude si libovat v bázni před Jehovou.“ (Izajáš 11:3) Jak si v bázni před někým můžete libovat?

Skutečnost je taková, že slovo „bázeň“, jak je použito v Bibli, má řadu významových odstínů. Existuje fyzický strach nebo děs, který cítíme, když nám někdo chce ublížit. Takovým strachem se izraelské vojsko ‚velice bálo‘ Goliata. (1. Samuelova 17:23, 24) Pak je tu strach z něčeho naprosto nečekaného nebo neznámého. Takový strach cítil Zecharjáš, když v chrámu náhle stál tváří v tvář Jehovovu andělovi. (Lukáš 1:11, 12) Avšak bázeň, kterou před svým Otcem cítil Ježíš, se nepodobala ani jednomu z těchto druhů strachu.

Původní hebrejské a řecké slovo, které se pro „bázeň“ používá v Bibli, se často vztahuje na respekt a hlubokou úctu k Bohu. Taková byla zbožná bázeň, kterou měl Ježíš a ke které anděl vyzýval každého, kdo žije v dnešní době. Tento uctivý strach nebo bázeň zapouští kořeny v našem srdci, když rozjímáme o Jehovově síle a moci a když je srovnáváme se svou naprostou bezvýznamností. Naše bázeň roste, když se zamýšlíme nad Božími mocnými skutky, a také se rozvíjí, když si vážně připomínáme, že Jehova je Nejvyšším soudcem a má moc jak darovat život, tak potrestat věčnou smrtí.

Taková bázeň je životně důležitá, protože nám nedovolí, abychom jednali nesprávně a abychom Boha považovali jakoby za někoho obyčejného. Když se setkáme s pokušením, kterému bychom raději podlehli, než abychom s ním bojovali, bázeň před Bohem nám pomůže vyvarovat se postoje: ‚Bůh mi odpustí. Ví, že jsem slabý.‘ Přísloví 8:13 nám říkají: „Bázeň před Jehovou znamená nenávidět špatné.“ A Přísloví 16:6 dodávají: „V bázni před Jehovou se člověk odvrací od špatného.“