Od našich čtenářů
Náboženství a válka Píši proto, abych vyjádřil svou vděčnost za sérii poučných článků, které pojednávaly o náboženství ve válce. (22. dubna 1997) První článek „Zabíjení ve jménu Božím“ mě opravdu velmi upoutal. Byl krátký a věcný, zejména když předkládal úvahu o tom, proč Jehova Bůh schvaloval, aby starověcí Izraelité zabíjeli Kananejce.
S. J., Spojené státy
Příběh Ginger Klaussové Dovolte mi, abych Vám pověděla, že mě velmi povzbudilo vyprávění Ginger Klaussové „Teď jsem ráda, že jsem naživu!“. (22. dubna 1997) Stejně jako ona jsem ztratila veškerou sebedůvěru a cítila jsem se bezmocná a nemilovaná. Nedokázala jsem se s těmito pocity vyrovnat, a proto jsem Bohu každý den s pláčem říkala, že chci zemřít. Smrt jsem považovala za vítanou úlevu. Ale jednoho dne jsem se modlila: „Jestliže to je tvá vůle, povzbuď mě, abych mohla žít.“ Hned potom, co jsem se takto modlila, jsem dostala toto číslo Probuďte se! Když jsem uviděla zmíněný článek, napadlo mě, že Bůh vyslyšel mou modlitbu. Od Ginger jsem se poučila, že pokud si zachovám smysl pro humor a nebudu se brát příliš vážně, pomůže mi to udržet si optimistický postoj. Rozhodně mohu říci, že tento jediný časopis mi dal podnět k životu.
M. K., Japonsko
Právě jsem dočetla tento článek pošesté a nebylo to naposledy. Je mi 21 let a jsem celodobá zvěstovatelka. Velmi se obdivuji Ginger Klaussové pro to, jak je horlivá v kazatelské službě, i když je upoutána na invalidní vozík. Její příběh mě povzbudil, abych ve službě pro Jehovu dělala, co mohu.
S. Z., Itálie
Nekonečné díky za překrásný příběh. Mám svalovou dystrofii, takže jsem velkou část dne upoutána na lůžko a prožívám nemálo obtížných situací, když vykonávám kazatelskou službu na invalidním vozíku. Gingeřin příběh mě velmi povzbudil a pomáhá mi zvládat ty chvíle, kdy jsem kvůli své nemoci poněkud sklíčená.
M. R., Itálie
Proč jsme tak nemocní? Děkuji vám za článek „Mladí lidé se ptají . . . Proč musím být tak nemocný?“. (22. dubna 1997) Je mi 21 let a mám srpkovitou anémii. Dovedu pochopit pocity mladých lidí z tohoto článku. Často si kladu otázku, zda by se přesto, že mám tento zdravotní problém, do mě někdo zamiloval a chtěl si mě vzít. Váš článek mi však pomohl, protože teď vím, že takové pocity neprožívám jen já sama.
D. R., Spojené státy
Nerozlučné přítelkyně Děkuji vám za příběh Anne-Marie Evaldssonové. (22. dubna 1997) Naplnilo mě obdivem, jakým způsobem tato sestra stále duchovně roste, i když má takovou vadu. Ta zpráva mě přiměla k zamyšlení. Mnozí z nás si neuvědomují, že to všechno jsme dostali proto, abychom sloužili Jehovovi. Chtěla bych tuto sestru i její věrnou přítelkyni moc pochválit. To je vynikající příklad.
R. A., Ekvádor
Je velmi povzbudivé vědět, že někdo fyzicky nevidomý pracuje, účastní se služby dům od domu, vede biblická studia a každý týden navštěvuje křesťanská shromáždění. To mě přesvědčilo, že stojí za námahu, abych ve službě dělala vše, co je v mých silách, a věnovala jí prvořadou pozornost. Duchovní zrak má opravdu mimořádnou cenu. Budu na Anne-Marie Evaldssonovou vzpomínat s hlubokou láskou a s vděčností.
J. O., Nigérie