Píseň, kterou nezapomněla
„VE ŠKOLE jsem zpívala jeden hymnus, který obsahuje slova ‚Vznešený Jehova na trůnu ve své slávě‘. Často jsem si říkala: ‚Kdo je ten Jehova?‘ “
Gwen Goochová je nyní svědkem Jehovovým a tento postřeh uvedla ve svém životním příběhu, který vyšel ve Strážné věži.a Úplně stejné pocity však měla přinejmenším ještě jedna čtenářka. Vera, která je ze Seattlu v americkém státě Washington, si vzpomíná: „Na střední škole jsem zažila totéž.“
Když Vera slyšela tuto píseň, byla stejně jako Gwen velmi zvědavá, kdo to ten Jehova vlastně je. Její zvědavost byla uspokojena již v roce 1949, kdy jí její bratr poprvé řekl, že Jehova je osobní jméno Boha, které je zaznamenáno v Bibli.
Vera je nyní svědkem Jehovovým již skoro půl století. Nikdy však na tento hymnus ze školních let nezapomněla. „Celá léta jsem se snažila zjistit, co to bylo za píseň,“ říká Vera. Nakonec se jí to díky obchodu s hudebninami podařilo. Píseň pochází z roku 1825 a složil ji Franz Schubert. Slova, která doprovázejí hudbu, skutečně chválí Jehovu. V textu je například toto:
„Velký jest Pán Jehova, vždyť nebe i země ohlašují moc jeho úžasnou. . . . Z divoké zuřící bouře, z řevu burácejícího proudu k vám doléhá . . . V šumění lesnaté krajiny a hvozdů zní, ve vlnícím se zlatém obilí patrná jest; v sladké vůni třpytících se květů, ve hvězdách, jichž plná jest nebeská modř oblohy . . . Hrozivý zvuk Jeho hřmění ji oznamuje i oheň Jeho blesků divoce protínajících oblohu. Co mnohem víc však provolává Jehovovu moc, . . . moc věčného Pána Boha, jest tlukoucí srdce tvé. Vzhlížej k Tomu Vznešenému, doufajíc v přízeň a milosrdenství. . . . Velký jest Pán Jehova!“
Vera dodává: „Text této písně jsem někdy používala k tomu, abych lidem ukázala, že v 19. století existovali lidé, kteří Boží jméno znali a také jej chválili.“ Opravdu, již od dávných dob muži i ženy víry toužili chválit Jehovu v písních. A bude se to tak dělat věčně, protože ke chvále Stvořitele nebe a země existuje nekonečně mnoho důvodů.
[Poznámka pod čarou]
a Viz Strážnou věž z 1. března 1998.
[Obrázek na straně 25]
Vera