ONLINE KNIHOVNA Strážné věže
ONLINE KNIHOVNA
Strážné věže
Čeština
  • BIBLE
  • PUBLIKACE
  • SHROMÁŽDĚNÍ
  • wcg str. 246-255
  • Buď odvážný

K vybranému úseku není k dispozici žádné video.

Omlouváme se, při načítání videa došlo k chybě.

  • Buď odvážný
  • Odvážně choď s Bohem
  • Mezititulky
  • Podobné články
  • Bez modlitby to nejde
  • „Buďte odvážní!“
  • Buď odvážný a pusť se do práce!
    Strážná věž hlásající Jehovovo království (studijní vydání) – 2017
  • Můžeš být ještě odvážnější!
    Odvážně choď s Bohem
  • Buďme odvážní!
    Strážná věž hlásající Jehovovo Království – 1993
  • „Buď odvážný a velmi silný“
    Strážná věž hlásající Jehovovo Království – 2012
Ukázat více
Odvážně choď s Bohem
wcg str. 246-255

ZÁVĚR

Buď odvážný

Tištěné vydání
Tištěné vydání
Tištěné vydání
Tištěné vydání
Tištěné vydání

1. Co bychom si o odvaze ještě měli říct?

JSME na konci. Je ještě něco, co bychom si o odvaze mohli říct? Určitě. Zaprvé, v Bibli toho o téhle důležité vlastnosti najdeme mnohem víc, než se vejde do jedné knížky. Zadruhé, musíme si zdůraznit, co dělat pro to, abychom si z biblických příběhů o odvaze odnesli co nejvíc.

2. Kdo další z Jehovových věrných služebníků byl odvážný?

2 Napadá tě ještě někdo z Bible, o kom jsme nemluvili, ale byl taky odvážný? Možná se ti vybaví někteří skvělí proroci z Hebrejských písem, třeba Izajáš, Jeremjáš, Ezekiel, Jonáš nebo Malachiáš. Určitě i o nich platí to, co napsal apoštol Pavel – že někteří si vytrpěli „posměch a bičování, a dokonce pouta a vězení“. Další „trpěli nouzí, snášeli soužení a špatné zacházení“. A některé dokonce popravili. (Hebr. 11:36, 37) I tak se ale odvážně postavili na Jehovovu stranu.

3., 4. Jak dvě ženy, které neznáme jménem, pomohly králi Davidovi, když byl v nebezpečí?

3 O spoustě odvážných lidí se Bible nezmiňuje jménem. Vem si třeba příklad dvou žen, které pomohly králi Davidovi. Když se ho jeho namyšlený a zákeřný syn Absalom pokusil svrhnout z trůnu, musel utéct z Jeruzaléma. Odvážného kněze Cadoka poprosil, aby se vrátil do města, zůstal tam a zjistil, co dalšího má Absalom v plánu. Cadok pak musel ty informace dostat k Davidovi. „Jedna služka“, kterou neznáme jménem, byla ochotná riskovat život, aby tu zprávu předala dvěma Davidovým kamarádům. Jenže když vyrazili za Davidem, zahlídl je jeden mladý muž a řekl o nich Absalomovi. Oni se ale chytře schovali do studny. Jiná žena, kterou neznáme jménem, manželka majitele té studny, přes ni rychle přehodila kus látky a nasypala na ni obilí. Když ty dva přišli hledat Absalomovi muži, poslala je špatným směrem. Díky tomu, že byly ty dvě ženy odvážné, pomohly ochránit krále, kterého vybral Jehova. (2. Sam. 15:23–37; 17:8–22)

Koláž: Dvě ženy, které neznáme jménem, odvážně pomohly chránit krále Davida. 1. Mladá služka mluví s Davidovými dvěma sluhy. 2. Žena, která ukryla Davidovy sluhy ve studni svého manžela, přemýšlí. V dálce jsou vidět dva muži, jak odchází od jejího domu.

Dvě odvážné ženy: mladá služka a manželka majitele studny

4 Je to tak. Bible je plná příkladů odvahy. Byli to muži i ženy, bohatí i chudí, významní i obyčejní. Některé známe jménem, jiné ne. Ale jedno měli společné – odvážně stáli na Jehovově straně. A jejich příběhy můžou pomoct i nám dneska.

Bez modlitby to nejde

5.–7. Kde vzal Pavel odvahu, kterou potřeboval, aby zvládl jednu hodně náročnou situaci?

5 Jak můžeme být stejně odvážní jako muži a ženy, o kterých píše Bible? Je potřeba si říct, díky čemu vlastně měli takovou odvahu. Bylo to proto, že se s ní prostě narodili? Dokázali Jehovovi sloužit z vlastní síly? Ne, bylo v tom něco víc. Takže co dalšího potřebovali?

6 Vzpomeň si na apoštola Pavla. Když byl se Silem ve Filipech, zaútočil na ně dav. Strhli z nich oblečení, několikrát je zbili pruty a pak je zavřeli do temného vězení a nohy jim dali do klády. (Sk. 16:12, 19–24) Měl Pavel strach dál kázat? Bylo by to přirozené. Pavel ale věděl, že tenhle úkol dostal od Jehovy. Další město, do kterého měl namířeno, byla Tesalonika. Kde vzal sílu a odvahu, které potřeboval?

7 Později napsal: „I když jsme předtím ve Filipech, jak víte, trpěli a snášeli potupu, s pomocí našeho Boha jsme sebrali odvahu a řekli vám Boží dobrou zprávu navzdory velkému odporu.“ (1. Tes. 2:2) Pavel věděl, že aby udělal to, co po něm Bůh chce, potřebuje odvahu. Kde ji ale vzal? Sáhl do rezerv někde hluboko v sobě? Ne, sebral odvahu „s pomocí našeho Boha“. Pokorně ho poprosil, aby mu dal tolik odvahy, kolik potřebuje. A Jehova to udělal.

8. Co můžeme tak jako Pavel udělat pro to, abychom získali odvahu?

8 To, co dokázal Pavel, dokážeš i ty. Nedělej si starosti, jestli vydoluješ dost síly a odvahy z nějakých svých skrytých rezerv. Místo toho se modli k Jehovovi a pros ho, aby ti odvahu, kterou potřebuješ, dal on. (Sk. 4:29)

9. Proč každý z nás potřebuje našeho Otce prosit o víc víry?

9 Svého Otce taky můžeš prosit o něco, co s tím hodně souvisí – o víru. Víra patří k ovoci svatého ducha. (Gal. 5:22, 23) Je taky součástí duchovní výzbroje, kterou potřebuje každý křesťan. (Ef. 6:16) Víra má takovou sílu, že o ní Bible říká, že „vítězí nad světem“. (1. Jana 5:4) Víra v Jehovu je ten nejlepší základ pro odvahu. Když si budeš naprosto jistý, že ti Jehova pomůže, až to budeš potřebovat, uvidíš, že jsi čím dál odvážnější. Každý z nás má proto dobrý důvod prosit o to samé, o co prosili Ježíšovi apoštolové: „Dej nám víc víry.“ (Luk. 17:5)

„Buďte odvážní!“

10., 11. Proč Pavel hebrejským křesťanům připomněl, že potřebují odvahu?

10 Když psal Pavel hebrejským křesťanům, kteří žili v Jeruzalémě a jeho okolí, věděl, že je před nimi extrémně náročné období. Ježíš předpověděl, že město čeká strašný konec, a ten se rychle blížil. (Luk. 19:41–44; 21:20–24) Pavlovi bylo jasné, že budou potřebovat odvahu. Jak jim pomohl? Ještě jednou se vrátíme k jeho slovům, která už jsme si citovali v úvodu téhle knížky. Pavel jim připomněl Jehovův krásný slib: „Nikdy tě nenechám bez pomoci ani tě neopustím.“ Jak je měl tenhle slib ovlivnit? Pavel dodal: „Takže můžeme být odvážní a říct: ‚Jehova je můj pomocník. Nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?‘“ (Hebr. 13:5, 6)

11 Z Bible se o zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. nedozvídáme žádné detaily. Můžeme si být ale jistí tímhle: Věrní křesťané, kteří tam žili, se Pavlovou radou řídili. Sebrali odvahu a přesně v tu správnou chvíli poslechli Ježíšův pokyn, ať „utečou do hor“. (Luk. 21:20, 21)

12. a) Díky čemu můžeš být odvážný, když procházíš něčím těžkým? b) Jak někteří muži a ženy v naší době ukázali výjimečnou odvahu? A k čemu jsi rozhodnutý ty? (Viz rámeček „Buď odvážný jako oni“.)

12 To samé může platit i o tobě – ať už procházíš něčím těžkým teď, nebo tě to čeká v budoucnu. (Ezek. 38:1, 2, 10–12; Mat. 24:21) Nezapomeň, že sám Jehova nám slíbil, že nás bude chránit. (Ezek. 38:19–23; 2. Tes. 3:3) Nikdy neopustí ty, kdo ho milují a věří mu. To, co řekl Jozuovi, jakoby říká i tobě. Můžeš být „odvážný a velmi silný“! (Jozue 1:7, 9, 18) Vždycky mysli na to, co s láskou řekl Ježíš: „Buďte odvážní!“ Slíbil, že ti pošle Jehovova svatého ducha, a nikdy to neporuší. Ten tě nabije takovou odvahou, že zvládneš kdykoli cokoli. (Jan 14:26; 15:26, 27; 16:33) Takže odvážný rozhodně můžeš být i ty!

Koláž: Bratři a sestry s odvahou zvládají různé náročné situace. 1. Mladá sestra je ve třídě, usmívá se a je vidět, že nemá strach. V ruce drží učebnici a brožuru „Byl život stvořen?“. 2. Rodiče jsou s malou dcerou v uprchlickém táboře, drží ji kolem ramen a všichni se usmívají. 3. Mladý bratr je ve vězeňské cele a skrz mříže se usmívá.

Je jedno, jaké jsou naše okolnosti. Jehova slíbil, že nám dá svatého ducha, který nás nabije takovou odvahou, že zvládneme kdykoli cokoli

Buď odvážný jako oni

Martin a Gertrud Pötzingerovi

Martin a Gertrud Pötzingerovi.

Martin a Gertrud byli svoji jenom tři a půl měsíce a užívali si celodobou službu, když je nacistický režim Adolfa Hitlera rozdělil. V roce 1936 Martina z ničeho nic zatkli a po nějaké době skončil v koncentračním táboře Dachau. Časem zatkli i Gertrud. Neviděli se dlouhých devět let. Většinu té doby ani nevěděli, jestli ten druhý žije. Ale oba byli rozhodnutí zůstat věrní Jehovovi. Martina převezli do nechvalně známého koncentračního tábora Mauthausen, kde zažil nepopsatelně brutální zacházení. Gertrud zavřeli na tři a půl roku na samotku a pak ji další čtyři roky drželi v koncentračním táboře Ravensbrück. Když skončila válka, zjistila, že Martin pořád žije. S jedním vojenským velitelem se dohodla, že ho propustí, a díky tomu se podařilo dostat na svobodu 100 dalších svědků, kteří přežili hrůzy Mauthausenu. Konečně byli zase spolu! A zase se společně pustili do celodobé služby. Později přišli do Brooklynu v New Yorku a Martin se stal členem vedoucího sboru svědků Jehovových. Bratrům a sestrám často říkal: „Odvaha je to nejlepší, co můžete vlastnit!“ Martin a Gertrud Jehovovi věrně a s radostí sloužili až do svojí smrti.

„Odvaha je to nejlepší, co můžete vlastnit!“ M. Pötzinger

Valentina Garnovská

Valentina Garnovská.

V roce 1945 žila Valentina v Bělorusku, když poprvé potkala někoho ze svědků Jehovových. Tehdy jí bylo asi 20 let. S tím svědkem si povídala ještě dvakrát a to, co se z Bible naučila, ji nadchlo. Ale už ho potom nikdy neviděla. Protože svědkové Jehovovi tam byli zakázaní, bylo těžké se s nimi spojit. I tak ale o tom, co se dozvěděla, odvážně říkala druhým. Kvůli tomu ji zatkli a odsoudili na osm let do vězeňského tábora. Když ji v roce 1953 propustili, okamžitě začala s lidmi zase mluvit o pravdách z Bible. Tak ji časem zatkli znovu. Tentokrát ji odsoudili na 10 let. V jednom táboře potkala několik žen, které patřily ke svědkům Jehovovým. Měly zakázanou knihu – Bibli. Jedna z nich ji ukázala Valentině. Tuhle svatou knihu Valentina neviděla od té doby, kdy před mnoha lety poprvé mluvila s tím svědkem. Když ji v roce 1967 pustili na svobodu, Valentina se dala pokřtít jako svědek Jehovův. Do služby dávala všechno, dokud ji v roce 1969 znovu nezatkli a na další tři roky neuvěznili. Dál ale o Jehovovi mluvila s kým mohla. Do svojí smrti v roce 2001 pomohla 44 lidem, aby poznali pravdu z Božího Slova. Když se ohlížela za svým životem, řekla: „Nikdy jsem neměla vlastní bydlení. Všechno, co mám, by se vešlo do jednoho kufru. Nicméně služba Jehovovi mi vždy přinášela štěstí a uspokojení.“

„Nikdy jsem neměla vlastní bydlení. Všechno, co mám, by se vešlo do jednoho kufru. Nicméně služba Jehovovi mi vždy přinášela štěstí a uspokojení.“ V. Garnovská

Alfredo Fernández

Alfredo Fernández.

Alfredo sotva dosáhl plnoletosti, když ho povolali do argentinské armády. Jeho křesťanské svědomí mu ale nedovolovalo jakkoli se zapojit do válečných konfliktů tohohle světa. A tak odmítl narukovat nebo si jenom obléct vojenskou uniformu. Za to ho poslali do vězení jako odpírače vojenské služby. Tam se k němu chovali krutě, třeba předstírali, že ho popraví, a mučili ho. On si přesto dál četl Bibli a myšlenky z ní si zapisoval. Když ho čekal soud, soudce mu nabídl, že ho pustí na svobodu jenom za to, že přijde v uniformě. On to nekompromisně odmítl, a tak ho poslali zpátky do vězení. Kvůli tomu, jak ho mučili, na tom byl zdravotně hodně špatně. Vězeňský doktor řekl, že až ho uvidí příště, ponesou ho v rakvi. Alfredo věděl, že mu už nezbývá moc času, a tak poslal domů dopis. Začal ho slovy: „Moje milovaná rodino, takovýto dopis jsem vám nikdy nechtěl psát. Nicméně okolnosti mě k tomu donutily.“ Poděkoval jim za to, jak ho během jeho uvěznění morálně podporovali. Napsal: „Jsem nesmírně vděčný našemu milujícímu Bohu Jehovovi za to, že mi umožnil patřit do takové rodiny. … Vím, jak obrovskou bolest vám to způsobí, až budete číst tato slova. Prosím vás o jediné, nedovolte, aby vás ta bolest zlomila, zvítězte nad ní. Hledejte pomoc ve svatém Písmu, které je nevyčerpatelným zdrojem útěchy. … Nikdy nezapomeňte, že smrt je jenom dočasný stav. Proto si moc přeji, aby vám vzpomínka na mě pomáhala, abyste zůstali silní.“ Po třech letech věznění, v roce 1982, Alfredo ve svých 21 letech zemřel. Zůstal věrný až do konce.

„Prosím vás o jediné, nedovolte, aby vás ta bolest zlomila, zvítězte nad ní.“ A. Fernández

Karen Oehmová

Karen a Rainer Oehmovi.

Karen byla už od dětství veselá a přátelská a milovala službu. Užívala si průkopnickou a pak taky život v betelu ve Spojených státech, kde sloužila se svým manželem Rainerem. Ale když jí bylo asi 55, diagnostikovali jí smrtelnou nemoc – amyotrofickou laterální sklerózu (ALS). Ta napadá a zabíjí nervové buňky, takže pak člověk postupně přestane ovládat svaly, ochrne a zemře. Karen byla už od začátku rozhodnutá, že tu hroznou situaci využije nejlíp, jak může. Dokud to šlo, naplno se věnovala osobnímu studiu a službě a zároveň dělala maximum pro to, aby se přizpůsobila postupující nemoci. Když začala ztrácet schopnost mluvit, naučila se používat počítač, který snímal pohyby jejích očí, a ona tak mohla na obrazovce psát slova. I když to nebylo vůbec jednoduché, dokázala si tímhle způsobem připravovat komentáře na shromáždění a psát dopisy do služby. Jedna z jejích pečovatelek, naše sestra, vzpomínala: „Nikdy neříkala: ‚Proč já?‘ Jenom dva týdny před svojí smrtí napsala dopis jedné ženě, se kterou mluvím o Bibli, a ukončila ho slovy: ‚Když se budeš potřebovat někomu vyplakat na rameni, jsem tady.‘“ Jiná pečovatelka řekla: „Nikdy kvůli té nemoci nebrečela. Měla spoustu důvodů být zoufalá, ale tak pevně věřila ve vzkříšení, že jí nedávalo smysl propadat depresi. Věděla, že Jehova ji jednoho dne vzbudí a bude zdravá a dokonalá.“ Když Karen zjistila, že je nemocná, její sestra, dvojče, se jí zeptala: „Jak to, že dokážeš být tak silná?“ Karen prostě odpověděla: „Jehova ti vždycky dá tolik síly, kolik potřebuješ.“ Až do konce bylo vidět, že je to pravda. Když Karen umřela, její manžel rozeslal spoustu dopisů, které napsala rodině a přátelům, aby jim poděkovala, utěšila je a povzbudila.

„Jehova ti vždycky dá tolik síly, kolik potřebuješ.“ K. Oehmová

13. Co tě motivuje, abys byl dál odvážný?

13 Představ si dobu, kdy bude na celém světě mír a klid. Kdy budeme vítat ty, kdo zemřeli a jsou v Jehovově paměti. Kdy se setkáme s odvážnými muži a ženami, o kterých jsme mluvili v téhle knížce, a s mnoha dalšími. Myslíš si, že někdo z nich bude litovat, že se v Satanově starém světě rozhodl sloužit Jehovovi, a za svoji odvahu možná dokonce zaplatil životem? Rozhodně ne! A co ty? Až s nimi budeš spolupracovat a budete předělávat zemi na ráj, budeš někdy litovat toho, že jsi v těchhle posledních dnech miloval Jehovu a byl odvážný? Určitě ne! Proto buď rozhodnutý, že budeš dál odvážný až do úplného konce. Celý věčný život budeš rád, že jsi takový byl!

Bratři, sestry a děti si užívají život v ráji. Někteří krmí žirafy, jiní pozorují karakala, dělají pizzu, povídají si nebo hrají na hudební nástroje.
    Publikace v češtině (1970-2026)
    Odhlásit se
    Přihlásit se
    • Čeština
    • Sdílet
    • Nastavení
    • Copyright © 2025 Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania
    • Podmínky použití
    • Ochrana osobních údajů
    • Nastavení soukromí
    • JW.ORG
    • Přihlásit se
    Sdílet