OSTRUŽINÍ

[heb. ʼa·tadhʹ].

V díle A Hebrew and English Lexicon of the Old Testament od Browna, Drivera a Briggse (1980, s. 31) je uvedeno, že tímto hebrejským slovem je míněno buď ostružiní, nebo řešetlák (Rhamnus). Palestinský řešetlák (Rhamnus palaestina) je divoce rostoucí keř dorůstající výšky asi 1 až 2 m, jehož větve jsou porostlé ostrými, silnými ostny. I když se častěji vyskytuje v níže položených teplejších krajích Palestiny, objevuje se i v hornatých krajích, například v okolí Jeruzaléma. Výrazem ʼa·tadhʹ označuje Walter Baumgartner kustovnici neboli Lycium europaeum, trnitý keř dorůstající výšky asi 1 až 2 m, který má drobná fialová kvítka a plodí malé, kulaté červené bobule. (Hebräisches und Aramäisches Lexikon zum Alten Testament, Leiden, 1967, s. 36; viz heslo TRNÍ.)

Ostružiní má význačnou úlohu ve zprávě v Soudcích 9:8–15, kde jsou olivovník, fíkovník a vinná réva porovnávány s nízkým ostružiním. Jak je vidět ze zbývající části kapitoly, hodnotné rostliny představují cenné osoby, například 70 Gideonových synů, kteří neusilovali o královské postavení nad ostatními Izraelity, zatímco ostružiní, jež je užitečné jen jako palivo, představuje kralování Abimeleka, který zavraždil všechny ostatní Gideonovy syny, své bratry, až na jednoho. (Sd 9:1–6, 16–20) Jotamova zmínka, že ostatní obrazné stromy hledají útočiště ve stínu ostružiní, byla nepochybně myšlena ironicky, protože nízké ostružiní by očividně nemohlo poskytnout stín stromům, a zejména ne vznosným cedrům, o nichž také byla řeč.

Jotamova výstraha, že z ostružiní by mohl vyjít oheň a mohl by ‚strávit libanonské cedry‘, snad byla narážkou na to, že v horkých letních měsících může suché ostružiní bez listí snadno vzplanout. Z Žalmu 58:9 také vyplývá, že ostružiní sloužilo jako palivo.

Hebrejské slovo ʼa·tadhʹ se v 1. Mojžíšově 50:10 také objevuje jako místní jméno. (Viz heslo ŠÍPEK.)