ĎÁBEL

Toto popisné jméno bylo dáno Satanovi, protože on je hlavním a nejpřednějším pomlouvačem a falešným žalobcem proti Jehovovi, jeho dobrému slovu a jeho svatému jménu. Řecké slovo di·aʹbo·los znamená „pomlouvač“. (Srovnej Lk 16:1, kde se vyskytuje příbuzné sloveso di·a·balʹlo.) (Viz heslo SATAN.)

Celá staletí se Ďábel projevoval jako hlavní protivník Boha i člověka. Přel se s Michaelem o Mojžíšovo tělo (Juda 9); prokazoval, že má moc polapit druhé do léčky (1Ti 3:7; 2Ti 2:26); používal lidi, například falešné náboženské vůdce, Jidáše Iškariotského a Bar-jeza, jako své děti (Jan 8:44; 13:2; Sk 13:6, 10); ničil lidi tak, že jim lékaři nemohli pomoci (Sk 10:38); působil, aby spravedliví lidé byli uvrženi do vězení (Zj 2:10); a dokonce měl prostředky k tomu, aby člověku přivodil předčasnou smrt (Heb 2:14). Křesťané jsou proto napomínáni, aby nedávali tomuto Pomlouvači Boha prostor tím, že by zůstávali podráždění. (Ef 4:27) „Buďte střízliví, bděte,“ varuje Petr. „Váš protivník, Ďábel, obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil.“ (1Pe 5:8)

V původním textu Křesťanských řeckých písem jsou další místa, kde se slovo di·aʹbo·los vyskytuje, ale nevztahuje se na Satana, takže je správně překládáno jako „pomlouvač“. Ježíš například mluvil o Jidášovi, když řekl dvanácti učedníkům: „Jeden z vás je pomlouvač.“ (Jan 6:70) Ženy ve sboru byly varovány, aby nebyly pomlouvačné (1Ti 3:11; Tit 2:3); to, že lidé „budou . . . pomlouvači“, je jedním z rysů ‚posledních dnů‘. (2Ti 3:1–5)

Zákon, který dal Jehova izraelskému národu, zakazoval, aby Izraelité jeden druhého pomlouvali. (3Mo 19:16) Proti takovému zneužívání jazyka je duch celé Bible. (2Sa 19:27; Ža 15:3; 101:5; Př 11:13; 20:19; 30:10; Jer 6:28; 9:4)