JOZUE (KNIHA)

Tato biblická kniha je velmi důležitým spojovacím článkem v dějinách Izraelitů, protože ukazuje, jak se plnily sliby, které Bůh dal patriarchům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. Pravděpodobně zahrnuje období delší než 20 let (1473–asi 1450 př. n. l.), vypráví o dobytí Kanaánu a následném rozdělování země Izraelitům a končí Jozuovými promluvami, kterými povzbuzoval k věrnosti Jehovovi.

V knize jsou uvedena dřívější jména měst (Joz 14:15; 15:15), jsou tam podrobně popsány pokyny a jejich pozdější provádění, a to ukazuje, že to je opravdu zpráva z té doby. (Viz například Joz 1:11–18; 2:14–22; 3:2–4:24; 6:22, 23.) Pisatel sám o sobě říká, že žil ve stejné době jako Raab z Jericha, a tak vlastně byl očitým svědkem popsaných událostí. (6:25)

Věrohodnost. Podle mínění některých badatelů však kniha Jozue není skutečně historická. Tento názor je založen především na předpokladu, že zázraky, o nichž se kniha zmiňuje, se nemohly stát, protože jsou současným lidem cizí. Tím se zpochybňuje nejen Boží schopnost provádět zázraky — ne-li dokonce Boží existence —, ale také ryzí postoj pisatele. Pokud by totiž pisatel svou zprávu románově přikrášlil a přitom sám sebe představil jako očitého svědka, provinil by se úmyslným podvodem. Rozhodně je nelogické dospět k závěru, že knihu, která prokazuje Bohu čest jako Splniteli svého slova (Joz 21:43–45), která povzbuzuje k věrnosti Bohu (23:6–16; 24:14, 15, 19, 20, 23) a která otevřeně přiznává neúspěchy Izraele, napsal falešný svědek. (7:1–5; 18:3)

Nikdo nemůže popřít, že izraelský národ vznikl a že obýval zemi popsanou v knize Jozue. Podobně neexistuje oprávněný důvod ke zpochybňování pravdivosti toho, co tato kniha uvádí o způsobu, jakým Izraelité získali do vlastnictví Kanaán. Ani žalmisté (Ža 44:1–3; 78:54, 55; 105:42–45; 135:10–12; 136:17–22), ani Nehemjáš (Ne 9:22–25), ani první křesťanský mučedník Štěpán (Sk 7:45), ani učedník Jakub (Jk 2:25), ani vzdělaný apoštol Pavel (Sk 13:19; Heb 4:8; 11:30, 31) nepochybovali o věrohodnosti této knihy. A v 1. Královské 16:34 je záznam o splnění Jozuovy prorocké kletby, kterou pronesl asi 500 let předtím, při zničení Jericha. (Joz 6:26)

Pisatel. Někteří badatelé sice připouštějí, že tato kniha byla napsána přibližně v době Jozuova života, přesto však odmítají tradiční židovský názor, že ji napsal sám Jozue. Jejich hlavní námitkou je to, že některé události zapsané v knize Jozue se objevují také v knize Soudci, která začíná slovy „A po Jozuově smrti“. (Sd 1:1) Tento úvodní výrok však nemusí být ukazatelem doby, kdy se odehrály všechny události vyskytující se v knize Soudci. Tato kniha není uspořádána přesně chronologicky, protože se zmiňuje o události, která rozhodně spadá do období před Jozuovou smrtí. (Sd 2:6–9) Některé události, například dobytí Hebronu Kalebem (Joz 15:13, 14; Sd 1:9, 10), Debiru Otnielem (Joz 15:15–19; Sd 1:11–15) a Lešemu neboli Lajiše (Danu) Danovci (Joz 19:47, 48; Sd 18:27–29), se také mohly odehrát před Jozuovou smrtí. I jednání Danovců, kteří si v Lajiši postavili modlářskou sochu, mohlo docela dobře spadat do doby Jozua. (Sd 18:30, 31) Ve své poslední vybídce Jozue Izraelitům řekl: „Odstraňte bohy, kterým sloužili vaši praotcové na druhé straně Řeky a v Egyptě, a služte Jehovovi.“ (Joz 24:14) Kdyby neexistovalo modlářství, měl by tento výrok jen malý význam.

Je tedy logicky možné připsat tuto knihu Jozuovi; s výjimkou závěrečné části, která mluví o jeho smrti. Stejně jako Mojžíš zaznamenal události ze svého života, bylo vhodné, aby je zapsal i Jozue. Sama kniha uvádí: „Potom Jozue napsal tato slova do knihy Božího zákona.“ (Joz 24:26)

Nejsou v ní rozpory. Někteří badatelé se domnívají, že jsou v této knize rozpory; prý vytváří dojem, že si Jozue podmanil celou Zaslíbenou zemi, zatímco současně podává zprávu, že z ní zbývá ještě velká část, která má být zabrána. (Srovnej Joz 11:16, 17, 23; 13:1.) Takové zdánlivé nesrovnalosti se dají snadno vyřešit, když se vezmou v úvahu dvě různé stránky dobývání země. Za prvé válečným tažením pod vedením Jozua izraelský národ zlomil moc Kananejců. Za druhé jednotlivci i kmeny museli podnikat další kroky, aby byla vzata do vlastnictví celá země. (17:14–18; 18:3) Když Izrael válčil jinde, Kananejci se pravděpodobně znovu usadili v některých městech, například v Debiru a v Hebronu, a tak tato města musela být úsilím jednotlivce nebo kmene znovu zabrána. (Srovnej Joz 11:21–23 s Joz 14:6, 12; 15:13–17.)

[Rámeček na straně 923]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z KNIHY JOZUE

Záznam o tom, jak Jehova dal Izraelitům zemi Kanaán, a tak splnil svou přísahu, kterou dal jejich otcům

Události z prvních asi 20 let po Mojžíšově smrti na konci putování Izraelitů pustinou

Jozue připravuje Izrael na vstup do Kanaánu a vysílá zvědy (1:1–2:24)

Jehova pověřuje Jozua, aby vedl Izraelity do Kanaánu

Jozue přikazuje, aby byl Izrael poučen, jak se má připravit na přechod Jordánu

Vysílá zvědy, aby prozkoumali zemi a město Jericho

Když jsou zvědové v Jerichu, Raab je ukryje, a oni jí slíbí, že ona i všichni v jejím domě, kteří se budou řídit jejich pokyny, budou při nadcházejícím zničení Jericha zachováni naživu

Izrael přechází řeku Jordán suchou nohou (3:1–5:12)

Při přípravě na přechod Jordánu se lid posvěcuje

První vstupují do řeky kněží, kteří nesou Truhlu; řeka je v určité vzdálenosti proti proudu zázračným způsobem přehrazena a Izraelité ji přecházejí suchou nohou

Na památku tohoto přechodu je 12 kamenů vyzvednuto z řeky a postaveno v Gilgalu; dalších 12 kamenů je postaveno v řečišti na místě, kde stáli kněží

Jsou obřezáni izraelští muži, kteří se narodili v pustině; slaví se Pasach; přestává padat manna a Izraelité začínají jíst výnos země

Dobytí Jericha a následná porážka u Aie (5:13–8:35)

Před Jozuem se objevuje kníže Jehovova andělského vojska; Jehova říká Jozuovi, jak má bojovat proti Jerichu

Šest dnů po sobě Izraelité pochodují vždy jednou za den okolo města; sedmý den okolo něho pochodují sedmkrát; když ho obcházejí naposledy, začínají hlasitě křičet, zdi Jericha padají a město je zasvěceno zničení

Achan si bere něco z toho, co bylo zasvěceno zničení

Kvůli tomuto hříchu Jehova přestává Izraelitům pomáhat a oni utrpí porážku u Aie; Achanův hřích je odhalen a Achan i členové jeho domácnosti jsou ukamenováni

Druhý útok na Ai je s Jehovovým požehnáním úspěšný

Jozue staví oltář na hoře Ebal a čte izraelskému lidu Zákon

Gibeoňané prosí o mír, zatímco obyvatelé jiných měst jsou vyhlazeni (9:1–12:24)

Obyvatelé Gibeonu se doslechli o úspěších Izraele, a proto chytrou lstí přiměli Jozua, aby s nimi uzavřel smlouvu

Pět králů společně zaútočilo na Gibeoňany, ale Izrael přitáhl Gibeonu na pomoc; Jehova vrhá na útočníky velké kroupy, zázračně prodlužuje dobu denního světla a tím způsobí útočníkům naprostou porážku

Izraelité pod vedením Jozua dobývají města na JZ a na J

Vítězí nad koalicí králů na S

Země je rozdělena mezi izraelské kmeny (13:1–22:34)

Ruben, Gad a polovina kmene Manasse mají území na V od Jordánu

Kaleb dostává Hebron; kmenům Juda a Efrajim a druhé polovině kmene Manasse je územní dědictví přiděleno losem

V Šilu je postaven svatostánek a jsou tam taženy losy, jimiž se mělo stanovit územní dědictví pro ostatní kmeny

Levité dostávají 48 měst, z nichž 13 měst připadá kněžím; 6 z nich je vyhrazeno jako útočištná města

Muži z kmenů Ruben a Gad a z poloviny kmene Manasse staví u Jordánu oltář; ostatní kmeny nechápou jeho pravý účel, dokud jim není vysvětleno, že oltář má sloužit jako připomínka jejich věrnosti Jehovovi

Jozue vyzývá Izrael, aby sloužil Jehovovi věrně (23:1 až 24:33)

Jozue v pokročilém věku svolává shromáždění vůdců Izraele a nabádá je, aby zůstali věrní Jehovovi

Na shromáždění v Šekemu připomíná Izraelitům, jak s nimi Bůh jednal, a povzbuzuje je, aby se Jehovy báli a aby sloužili jenom jemu; Izraelité vyjadřují své odhodlání tak jednat a znovu potvrzují závazky vyplývající z jejich smlouvy

Jozue umírá