DÍŽ

Mělká a obvykle přenosná nádoba podobná míse. Většinou byla dřevěná, ale někdy byla z keramiky nebo bronzu. V ní se mísila mouka s vodou a hnětlo se těsto. Při přípravě kynutého chleba se do těsta obvykle přidával kvásek, který zůstal z předchozího pečení. Než se chléb začal péci, těsto se nechalo vykynout v díži. (1Mo 18:6; 1Sa 28:24) Obvykle se těsto hnětlo rukama, ale Egypťané, když měli těsto ve velké díži, je hnětli i nohama. (Oz 7:4)

Existovaly různě velké díže. Avšak jeden typ díží z keramiky, který se často používal, byl jako mísa o průměru přibližně 25 cm a hloubce asi 8 cm.

Chléb byl důležitou součástí hebrejské stravy a pekl se pravidelně. Díž proto byla pro Izraelity a jiné starověké národy základním vybavením. Žáby, které při druhé ráně, kterou v době Mojžíšově způsobil Jehova, zamořily Egypt, vlezly do domů a byly nalezeny dokonce i v dížích. (2Mo 8:3) Když potom Izraelité ve spěchu odcházeli z Egypta, lid „nesl moučné těsto, než zkvasilo, s dížemi zabalenými ve svých přehozech na rameni“. (2Mo 12:33, 34) Díž byla v domácnosti důležitou nádobou a souvisela s přípravou ‚denního chleba‘. Když tedy Jehova díž požehnal, zjevně to znamenalo, že v domě jistě bude dostatek jídla, když však díž proklel, znamenalo to hlad. (5Mo 28:1, 2, 5, 15, 17)