MIJAMIN

[z pravice].

1. Potomek Árona; v Davidových dnech byl losem vybrán jako hlava šestého oddílu kněžské služby. (1Pa 24:1, 3, 5, 9)

2. Jeden z mužů sloužících jako hlavy kněží, kteří se vrátili se Zerubbabelem z Babylóna. (Ne 12:1, 5, 7) Založil možná otcovský dům Minjamina, o němž je zmínka u Nehemjáše 12:17 (kde se zdá, že jméno hlavy tohoto domu vzniklo bezděčným opomenutím při opisování hebrejského textu).

3. Jeden ze „synů Parošových“, kteří na Ezrovo doporučení poslali pryč cizozemské ‚manželky i se syny‘. (Ezr 10:25, 44)

4. Kněz (nebo možná předek kněze), který je uveden mezi těmi, kdo v Nehemjášově době pečetí stvrdili „důvěryhodnou úmluvu“. (Ne 9:38; 10:1, 7, 8) Zdá se, že je totožný s Minjaminem v Nehemjášovi 12:41.

Možná, že v hebrejštině je Mijamin zkrácenou formou jména Minijamin.