ON

Jméno osoby a místa.

1. [plodivá síla; dynamická energie]. Syn Peletha; přední muž z kmene Ruben. (4Mo 16:1) Patřil k těm, kdo povstali na protest proti Mojžíšovi a Áronovi. Jeho jméno se však neobjevuje mezi vzbouřenci, kteří později mluvili k Mojžíšovi nebo které Jehova potrestal zničením. (4Mo 16:2, 3, 12–14, 23–35) Může to být proto, že při vzpouře měl podružnou úlohu, nebo proto, že se po Mojžíšově prvním napomenutí spiklenců přestal bouřit.

2. Proslulé starověké egyptské město stojící nedaleko Káhiry, směrem na SV, na vých. břehu Nilu a poblíž místa, kde se voda začíná dělit a tvořit deltu. V egyptských záznamech se jméno tohoto města psalo Junu, kdežto v asyrobabylónských záznamech je o něm zmínka jako o městu Ana nebo Unu. O egyptském názvu se soudí, že znamená „město sloupu“, což snad poukazuje na obelisky (vysoké, zašpičatělé sloupy s vrcholem ve tvaru pyramidy), kterými město proslulo; jméno může také souviset s posvátným kamenem nazývaným benben, jež byl spojen s uctíváním slunečního boha Ra (Re). Řekové město nazvali Héliopolis — což znamená „město slunce“ —, protože pro Egypťany bylo střediskem uctívání slunce.

Při prvním výskytu názvu tohoto města v Bibli se mluví o městu kněze Potifery, jehož dceru Asenat dostal Josef za manželku. (1Mo 41:45, 50) Samotné jméno Potifera obsahuje jméno slunečního boha Ra.

Během doby onské kněžstvo velmi zbohatlo a v tomto ohledu soutěžilo s kněžstvem v Memfidě; předčilo ho jen kněžstvo v Thébách (biblický No-amon). U onského chrámu slunce působila škola pro školení kněží a pro výuku lékařství. Do Onu byli přitahováni řečtí filozofové a učenci, kteří se chtěli naučit kněžské teologii; město proslulo jako středisko egyptské moudrosti.

Prorok Jeremjáš byl inspirován, aby předpověděl, že král Nebukadnecar vpadne do Egypta a „rozbije na kusy sloupy z Bet-šemeše, který je v egyptské zemi“. (Jer 43:10–13) Bet-šemeš významem poněkud odpovídá řeckému názvu Héliopolis: znamená „dům slunce“. Mluví se zde tedy pravděpodobně o městě On a „sloupy“, které měly být rozbity, mohly být četné obelisky kolem chrámu slunce.

Ezekielovo proroctví obsahuje podobné varování. (Ez 30:10, 17) Zde se hebrejské samohláskové značky liší od knihy Genesis, takže město se přesně jmenuje Aven (heb. ʼaʹwen). Někteří učenci uvádějí, že tak byla vytvořena slovní hříčka, protože Aven znamená „škodlivost; něco škodlivého“, a On bylo střediskem modlářství.

Stejně je to možná i v případě Izajáše 19:18, kde masoretský text slovy „Město strhávání [heb. ʽIr ha-Heʹres]“ poukazuje na jedno z ‚pěti měst, která mluví jazykem Kanaánu a přísahají Jehovovi vojsk‘. V knize Izajáš ve svitku od Mrtvého moře je výraz ʽIr ha-Cheʹres, což znamená „město slunce“, a poukazuje tedy na On (Héliopolis). Zde může opět jít o záměrnou slovní hříčku — slovo Cheʹres (jiné hebrejské slovo pro „slunce“, méně časté než šeʹmeš) bylo změněno na Heʹres (strhávání), což mělo poukazovat na Jehovův záměr zničit modlářské město On. Parafráze této části verše v aramejských targumech zní: „(Město) domu slunce, které má být zničeno.“

On (Héliopolis) utrpělo kromě předpověděného vpádu Nebukadnecarových vojsk také další újmu, když Kambýses II. dobyl Egypt (podle Strabóna, řeckého zeměpisce, který žil v době začátku našeho letopočtu). (Geógrafika, 17, I, 27) V době Strabóna už město Héliopolis nemělo svůj význam a bylo zčásti vylidněno. Na části bývalého území města je dnes vesnice Al-Matarija a z dřívější nádhery města zbyl jediný obelisk z červené žuly datovaný do doby vlády Senvosreta I. Další obelisky z Héliopole jsou nyní v New Yorku, Londýně a Římě.