PARTHOVÉ

[z (patřící do) Parthie].

Židé a proselyté z Parthie jsou uvedeni jako první z těch, kdo se jako návštěvníci zúčastnili v roce 33 n. l. svátku Letnic v Jeruzalémě. Na skupinu asi 120 křesťanských učedníků byl vylit Boží svatý duch a umožnil jim oznamovat dobrou zprávu i v jazyce či dialektu těchto Parthů; někteří z nich na ni nepochybně reagovali příznivě, stali se křesťany a po návratu do Parthie pravděpodobně šířili poselství mezi svým vlastním lidem. (Sk 1:15; 2:1, 4–12, 37–47) Přirození Židé z Parthie patřili k diaspoře; „proselyté“ (Sk 2:10) byli Nežidé, kteří přešli k judaismu.

Parthská říše vznikla jv. od Kaspického moře, ale časem se rozkládala od Eufratu až po Indii. Od doby krále Kýra byli Parthové poddanými Peršanů. Když se později dostali pod řeckou nadvládu, vzbouřili se proti nástupci Alexandra Velikého, několik století se jim dařilo udržet si nezávislost a nepodřídili se ani Římu. Několik let ovládali Judeu, ale pak je o ni připravili Římané. Ještě v prvním století byli Parthové nezávislým národem, a přestože se sami věnovali převládajícímu perskému náboženství, náboženství Židů i jiných národů tolerovali.