Vzkříšení

Řekům, kteří se vyznačovali světskou moudrostí, bylo obzvlášť zatěžko přijmout myšlenku o vzkříšení z mrtvých. Proto když apoštol Pavel mluvil k filosofům na Martově pahorku v Aténách, naslouchali pozorně až do chvíle, kdy se zmínil o vzkříšení. (Skut. 17:31–34) Ve 34. kapitole dialogu „Octavius“ od Minucia Felixe (začátek 3. století n. l.) nacházíme tento zajímavý argument na obhajobu vzkříšení: „Kdo je konečně tak pošetilý a omezený, aby se odvážil odporovat větě, že Bůh může člověka stejně dobře vytvořit znovu, jako jej mohl vytvořit poprvé, že člověk není po smrti ničím a nebyl ničím před svým narozením, že tedy může být znovu vytvořen z ničeho, stejně jako mohl z ničeho povstat“ (Knihovna církevních otců, II. svazek, str. 195, 196, něm.).