Otázky čtenářů

Jak máme rozumět Židům 1:6, kde se říká, že andělé mají uctívat Ježíše?

Židům 1:6 zní: „Když však opět přivádí svého prvorozeného na obydlenou zemi, praví: ‚A nechť jej uctívají všichni andělé Boží.‘“ (NS) Pisatel dopisu Židům cituje zde z Žalmu 97:7: „Sklánějte se před ním všichni bohové.“ Podle Septuaginty, z níž pisatel zřejmě cituje, zní tento text: „Uctívejte jej všichni, vy jeho andělé.“

Zdá se, že tyto texty způsobují potíže, protože odporují Ježíšovým slovům, která jasně řekl satanovi, ďáblu: „Je psáno: ‚Jehovu, svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat svatou službu.‘“ — Mat. 4:10, NS.

V Židům 1:6 je „uctívat“ přeloženo z řeckého slova proskynéo. Toto řecké slovo se objevuje v Septuagintě v Žalmu 97:7 jako překlad hebrejského výrazu schacháh. Jaký je smysl tohoto řeckého a hebrejského slova?

Základní význam slova schacháh je „poklonit se“. (Přísl. 12:25) Tato poklona může být projev úcty před člověkem, na příklad před králem (1. Sam. 24:9; 2. Sam. 24:20) nebo před prorokem. (2. Král. 2:15) Abraham se poklonil před kananejskými syny Het, od nichž chtěl koupit hrobku. (1. Mojž. 23:7) Podle požehnání, které vyslovil Izák o Jákobovi, měly se národy, a dokonce „Jákobovi vlastní bratři“, před ním sklánět. — 1. Mojž. 27:29; srovnej s 49:8.

Uvedené příklady nám jasně ukazují, že tento hebrejský výraz nemá sám o sobě nutně náboženský smysl a neznamená uctívání. Nicméně v mnohých případech je použit ve spojení s uctíváním jak pravého Boha (2. Mojž. 24:1; Žalm 95:6), tak i falešných bohů. (5. Mojž. 4:19; 8:19)

Poklonit se před člověkem, abychom mu projevili úctu, bylo dovoleno, ale sklánět se před někým jiným než před Jehovou jako před Bohem, bylo Bohem zakázáno. (2. Mojž. 23:24; 34:14) Stejně tak nábožné sklánění před obrazy nebo sochami bylo rozhodně odsouzeno. (2. Mojž. 20:4, 5; 3. Mojž. 26:1; 5. Mojž. 4:15–19) Když je proto v Hebrejských písmech zpráva, že někteří Jehovovi služebníci se klaněli andělům, dělali to proto, aby ukázali, že je uznávají jako Boží zástupce, ne aby je uctívali jako božstvo. — Jozue 5:13–15; 1. Mojž. 18:1–3.

Řecké slovo proskynéo odpovídá takřka přesně hebrejskému schacháh a vyjadřuje stejně jak projev úcty před člověkem, tak i uctívání Boha nebo božstva. Ačkoli u proskynéo snad není tak zdůrazněn způsob projevování úcty jako u hebrejského schacháh, které vyjadřuje myšlenku pokoření se nebo sklánění se, tvrdí někteří vědci, že původně řecký výraz měl tento smysl.

Jako u hebrejského slova, tak i u proskynéo musíme zjistit ze souvislosti, jde-li o projev úcty, nebo uctívání. Vztahují-li se přímo na Boha (Jan 4:20–24; 1. Kor. 14:25) nebo na falešné bohy a jejich modly (Skut. 7:43; Zjev. 9:20), nejde zřejmě pouze o projev úcty člověku, ale o formu uctívání. Také v případech, kdy není uveden předmět uctívání, předpokládáme, že platí Bohu. (Jan 12:20; Skut. 8:27; Žid. 11:21) Naproti tomu jednání těch ze „satanovy synagógy“, kteří „přijdou a budou se klanět před nohama“ křesťanů, patrně není uctíváním. — Zjev. 3:9.

O klanění se lidskému králi čteme v Ježíšově podobenství u Matouše 18:26. O tento způsob klanění zřejmě jde, když se astrologové klaněli před dítětem Ježíšem, ‚narozeným králem židovským‘, když se mu chtěl klanět Herodes a když se vojáci posmívali Ježíšovi před jeho pověšením na kůl. Jistě se nedívali na Ježíše jako na Boha nebo božstvo. — Mat. 2:2, 8; Mar. 15:19.

Ačkoli někteří překladatelé používají slova „uctívat“ ve většině případů, kdy proskynéo popisuje něčí jednání vůči Ježíšovi, neměli bychom se příliš spoléhat na toto podání. Okolnosti, které vedly k tomuto projevu úcty, většinou odpovídaly téměř přesně okolnostem, které vedly k projevům úcty dřívějším prorokům a králům. (Srovnej Mat. 8:2; 9:18; 15:25 a 20:20 s 1. Sam. 25:23, 24; 2. Sam. 14:4–7; 1. Král. 1:16 a 2. Král. 4:36, 37.) Výrazy těch, kteří projevovali úctu Ježíšovi, často ukazují, že jej neuznávali jako Boha nebo božstvo, nýbrž jako Božího zástupce, jako ‚Božího Syna‘, jako předpověděného ‚Syna člověka‘, jako Mesiáše, jemuž byla propůjčena božská síla. — Mat. 14:32, 33; 28:5–10, 16–18; Luk. 24:50–52; Jan 9:35, 38.

Dřívější proroci a také andělé přijímali projevy úcty; naproti tomu Petr nepřipustil, aby mu Kornelius prokázal takový projev. A anděl (nebo andělé), kterému chtěl Jan ve svém vidění projevit úctu, mu v tom dvakrát zabránil tím, že se označil za „spoluslužebníka“ a skončil výzvou: „Uctívej Boha.“ — Skutky 10:25, 26; Zjev. 19:10; 22:8, 9.

Příchodem Kristovým nastaly zřejmě nové vztahy, kterými bylo ovlivněno vzájemné chování Božích služebníků. Kristus učil své učedníky: „Jeden je váš učitel, zatím co vy všichni jste bratři . . . jeden je váš vůdce, Kristus.“ (Mat. 23:8–12, NS) Neboť na něm se splnily prorocké předobrazy, jak řekl anděl Janovi: „. . . vydávání svědectví o Ježíši je to, co inspiruje k prorokování.“ (Zjev. 19:10, NS) Ježíš byl Davidův Pán; byl větší než Šalomoun a byl prorok větší než Mojžíš. (Luk. 20:41–43; Mat. 12:42; Skut. 3:19–24) Projevy úcty prokazované těmto mužům, byly předobrazem projevů, které náleží Kristu. Proto chtěl Petr právem zabránit, aby Kornelius šel příliš daleko v projevování úcty.

Také Jan, který byl jako pomazaný křesťan Bohem ospravedlněn a povolán, aby byl Božím nebeským synem a členem království Božího Syna, byl v jiném vztahu k andělovi, kterého viděl ve Zjevení, než byli Izraelité k andělům, kteří se jim zjevili. Apoštol Pavel napsal: „Nevíte, že máme soudit anděly?“ (1. Kor. 6:3, NS) Anděl nepochybně znal tuto změnu ve vztahu, když zabránil Janovi, aby mu projevil úctu.

Ježíš Kristus byl naproti tomu svým Otcem povýšen do postavení hned po Bohu, „aby se ve jménu Ježíše sklánělo každé koleno, těch v nebesích, těch na zemi i těch pod zemí, a každý jazyk aby veřejně vyznával, že Ježíš Kristus je Pánem, ke slávě Boha Otce“. — Fil. 2:9–11, NS; srovnej Dan. 7:13, 14, 27.

Jak máme vzhledem k této skutečnosti nyní porozumět Židům 1:6, kde čteme, že andělé mají „uctívat“ vzkříšeného Ježíše Krista? Zatímco mnohé překlady podávají slovo proskynéo v tomto textu jako „uctívat“, jsou některé, které používají výrazů „sklánět se“ nebo „vzdávat hold“. Nezáleží na tom, jaké slovo je použito v překladu, původní řecké slovo zůstává stejné a porozumění toho, co andělé přinášejí Kristovi, se musí shodovat s ostatním obsahem Bible.

Je-li dána přednost výrazu „uctívat“, musíme chápat, že toto uctívání je pouze relativní, neboť Ježíš řekl satanovi výslovně: „Jehovu, svého Boha, budeš uctívat [tvar slova proskynéo] a jemu samotnému budeš prokazovat svatou službu.“ (Mat. 4:8–10, NS; Luk. 4:7, 8) Je pravda, že v Žalmu 97, z něhož citoval apoštol v Židům 1:6, se vztahuje „klanění“ na Jehovu Boha, a přece text je použit na Ježíše Krista. (Žalm 97:1, 7) Avšak apoštol již předtím ukázal, že vzkříšený Kristus se stal „odrazem jeho [Boží] slávy a přesným zobrazením jeho bytosti“. (Žid. 1:1–3, NS) Když tedy chápeme jako „uctívání“ to, co přinášejí andělé Synovi, pak je ve skutečnosti přinášeno skrze Syna Jehovovi Bohu, nejvyššímu vládci, tomu, „který učinil nebesa i zemi a moře a prameny vod“. — Zjev. 14:7, NS; 4:10, 11; 7:11, 12; 11:16, 17; srovnej s 1. Par. 29:20; Zjev. 5:13, 14.

Naopak nelze také nic namítat proti výrazům „sklánět se“ nebo „vzdávat hold“ (místo „uctívat“), protože souhlasí jak s hebrejským (v Žalmu 97:7), tak s řeckým (v Židům 1:6) originálem, neboť tyto překlady tlumočí základní smysl schacháh i proskynéo.