Otázky čtenářů

● Co je „staré přikázání“ a „nové přikázání“, o nichž se hovoří v 1. Jana 2:7, 8, NS?

Tyto verše znějí: „Milovaní, nepíši vám nové přikázání, nýbrž staré přikázání, které jste měli od počátku. Toto staré přikázání je slovo, které jste slyšeli. A přece vám píši nové přikázání, které je pravdou v jeho případě i ve vašem, protože temnota již mizí a světlo pravdy již svítí.“ — 1. Jana 2:7, 8, NS.

Odvolával se apoštol Jan slovy „staré přikázání“ na mosaický zákon? Sotva, neboť psal křesťanům, kteří nebyli pod zákonem. (Řím. 6:14) Jelikož tématem Janova dopisu je láska, zdá se, že má na mysli Ježíšova slova: „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali, jako jsem já miloval vás, abyste se i vy milovali navzájem.“ (Jan 13:34, NS) Když Jan psal svůj dopis (asi roku 98 n. l.), uplynulo již více než šedesát let od doby, kdy Ježíš na začátku křesťanství dal tento zákon lásky. Proto mohl Jan právem říci, že to je „staré přikázání“.

Co je tedy „nové přikázání“, o němž Jan mluví v 8. veši? Zdá se, že je to totéž, jako to, které nazval „starým přikázáním“. Nemůžeme si představit, že by Jan dával Kristovým následovníkům skutečně „nové“ přikázání, jež by bylo rozdílné od toho, které učil Ježíš. Avšak v jakém ohledu je mohl Jan nazvat „nové“?

Mohl je nazvat nové, stejně jako to učinil Ježíš. Zahrnovalo požadavek, že člověk musí být ochoten dát svou duši za svého bratra, něco, co mosaický zákon nevyžadoval. (Jan 15:12) Dále bylo nové v tom ohledu, že vzhledem ke změněným poměrům a situacím muselo být použito nově, s novou naléhavostí. Ke konci prvního století n. l., když apoštolové již umírali a ‚tajemství bezzákonnosti‘ již působilo ve sborech, mohli křesťané, kterým Jan psal, vidět změny a porozumět nutnosti nového použití lásky. (2. Tess. 2:6–8) Jan jim mohl napsat, že „nové přikázání“ je pravdivé ‚v případě Krista i vašem‘, protože ve svém životě podle něho jednali, jako podle něho jednal Ježíš. V kontextu Jan ukázal, že křesťan, který nemiluje svého bratra, je v temnotě. Proto se zdá, že pro vzrůstající lásku mezi mnohými Kristovými následovníky, mohl Jan napsat, že „temnota již mizí a světlo pravdy svítí“.

Pro obtíže, které činí text u 1. Jana 2:7, 8, předložili někteří moderní překladatelé Bible verše volně v souladu s předchozím vysvětlením. Na příklad překlad Sýkorův říká: „Miláčkové, nikoli nové přikázání píši vám, nýbrž přikázání staré, které jste měli od počátku; starým přikázáním jest to slovo, které jste uslyšeli. Jinak zase píši vám přikázání nové . . .“ a Nová anglická Bible pokračuje: „. . . nové v tom smyslu, že temnota mizí a pravé světlo již svítí. Kristus je prokázal jako pravdivé a je pravdivé i ve vaší vlastní zkušenosti.“ (Viz též překlady Otty Karrera, Dr. Hermann Mengeho a Ruperta Storra.)

Podle toho se vztahují oba výrazy, „staré přikázání“ a „nové přikázání“, zřejmě na Ježíšův příkaz, že jeho následovníci se mají navzájem milovat tak, jak je miloval on.