Kde byla zahrada Eden?

NÁDHERNÁ zahrada nebo park, který Jehova Bůh opatřil jako domov pro první lidskou dvojici, pro Adama a Evu, ležela v části území zvaného Eden. Proto se nazývala „zahrada Eden“. Adam a Eva byli vyhnáni ze svého rajského domova pro svou neposlušnost. A návrat do této zahrady, která byla jejich domovem, byl znemožněn cherubíny a planoucím ostřím meče, a to zřejmě až do doby, kdy vzdouvající se vody potopy zahladily tuto zahradu. — 1. Mojž. 2:8, 15; 3:24.

O umístění zahrady Eden napsal Mojžíš: „Z Eden pak pramenila řeka, aby zavlažovala zahradu, a odtud se začala rozdělovat a staly z ní čtyři hlavní řeky. Jméno první je Píson, ta tekla kolem celé země Hevilah, kde je zlato . . . A jméno druhé řeky je Gihon; ta teče kolem celé země Chus. A jméno třetí řeky je Hiddekel; ta teče na východ od Asýrie. A čtvrtá řeka je Eufrates.“ — 1. Mojž. 2:10–14, NS.

Území Chus, Hevilah a Asýrie (Assur) existovala v době po potopě a jejich jméno zřejmě pochází od Noémových potomků. (1. Mojž. 10:7, 22, 29) Jako zeměpisné označení bylo jméno „Chus“ v rané době prakticky synonymem pro Etiopii. Zdá se, že území Hevilah se rozkládalo na severozápadní části arabského poloostrova a sahalo až do blízkosti Sinajského poloostrova, kde pravděpodobně ležela pustina Sur. (1. Mojž. 25:18; 1. Sam. 15:7) Zpráva Genesis říká o Hiddekelu neboli Tigridu, že teče „na východ od Asýrie“. (1. Mojž. 2:14, NS) To může znamenat, že v době, o které se zde mluví, Asýrie zabírala značně velké území na západ od Tigridu, snad včetně Babylónie.

Je tedy zřejmé, že Mojžíš použil k popisu polohy zahrady Eden výrazů, které byly v jeho době dobře známé. Zpráva v Genesis ovšem neříká, že zahrada Eden se prostírala na celém tomto území. Zmínky o Chus, Hevillah a Asýrii slouží k označení toku řek. Ale pro Mojžíšovy současníky sloužila zmínka o nich jako pomůcka, aby si mohli udělat představu o poloze zahrady ve vztahu k těmto jmenovaným územím. V dnešní době nám však tato území sama o sobě příliš nepomáhají ke zjištění polohy zahrady Eden. Pokud jde o řeky, není dnes možné určit Píson a Gihon. To je pochopitelné, neboť jestliže se tato část Mojžíšova popisu vztahuje na dobu před potopou, mohla již sama potopa přispět k tomu, že vymizela řečiště Píson a Gihon nebo se změnila. Pokud však tyto řeky skutečně existovaly po potopě, mohla být jejich řečiště od té doby změněna jinými přírodními jevy, jako například zemětřesením. Nedávné události nám ukazují, že takové změny mohou nastat. Například po velkém zemětřesení v roce 1950 zmizely velké řeky v území Assan (Indie) a jiné změnily své řečiště.

Eufrat je však dobře známý a Idiqlat (Hiddekel) je jméno, které bylo ve starých akkadských (asyrsko-babylónských) nápisech používáno pro dobře známý Tigris. Tyto řeky nám ve skutečnosti poskytují klíč k určení polohy zahrady Eden. Hebrejské slovo, které je v 1. Mojžíšově 2:10 (NS) přeloženo jako „hlavní řeky“, s tím má určitou souvislost. Je tím podpořen názor, že zahrada Eden ležela v hornatém území blízko pramene Tigridu a Eufratu. Například překlad Bible nazvaný The Anchor Bible říká v komentáři k 1. Mojžíšově 2:10: „V hebrejštině bylo ústí řeky označováno jako ‚konec‘ (Jozue XV 5, XVIII 19); množné číslo slova ro’s ‚hlava‘ se zde musí vztahovat na horní tok . . . toto pozdější použití je dobře potvrzeno pro příbuzné akkadské slovo resu.“

Jak Eufrat, tak i Tigris v dnešní době pramení v hornatině na sever od mezopotamských rovin. Ačkoli se názory liší, mnozí učenci zastávají názor, že zahrada Eden ležela v tomto území, několik mil na jih od jezera Van ve východním Turecku.