Nechovej nenávist

ZDÁLO SE, že se všem ve společnosti líbí, když přišel pán domu. Všemi byl nadšeně uvítán — kromě jednoho. Proč? Protože před několika měsíci při slavnosti na rozloučenou pán domu přehlédl, že mu tento muž podává ruku. Určitě živil nenávist a pokaždé, když viděl příčinu své nenávisti, byl nešťastný.

Zlobíš se někdy nebo chováš zášť vůči někomu, a jsi proto nešťastný, zatímco všichni ostatní v tvém okolí jsou veselí?

Jak je to nerozumné! Je skutečně mnoho důvodů, proč máme dbát rady Bible, abychom nechovali nenávist: „Nebudeš se mstít ani chovat zášť vůči synům svého lidu; a budeš milovat svého bližního jako sám sebe. Já jsem Jehova.“ — 3. Mojž. 19:18.

Nemůžeš živit zášť proti někomu, aniž bys jej měl nerad, a nelibost se snadno může změnit v nenávist. Co však o tom říká Bible? „Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah.“ (1. Jana 3:15) Skutečně, nenávist může vést k vraždě, jak tomu bylo u dvou osob, které přežily autobusové neštěstí v Belému v Brazílii. Šli na sebe s noži a výsledek byl, že jeden byl zabit a druhý zatčen pro obvinění z vraždy. (New York Times, 21. července 1972)

Bible nám dává mnoho příkladů toho, co může způsobit zášť. Zmiňme se alespoň o jednom, o Ezauovi. Živil vražednou zášť k svému bratru Jákobovi, protože Jákob získal požehnání prvorozeného, které mu Ezau prodal. Proto Jákob uprchl ke svému strýci Lábanovi, až — jak řekla jeho matka Rebeka — „hněv tvého bratra se uklidní“. Kdyby to Jákob nebyl učinil, byl by jej Ezau ve své zlosti jistě zabil, protože nedostal požehnání prvorozeného od svého otce Izáka. Než se po dvaceti letech opět poprvé viděli, došlo v Ezauově srdci ke změně, protože v biblické zprávě čteme: „A Ezau mu běžel naproti a začal jej objímat a padl mu okolo krku a líbal jej a vypukli v pláč.“ — 1. Mojž. 27:41–45; 33:4.

Můžeme si myslet, že nám bylo učiněno bezpráví. Je však i možné, že se mýlíme, nebo že jde o nedorozumění. Když se nemstíme na tom, kdo nám zdánlivě učinil bezpráví, může se rána za čas zahojit a můžeme klidně minulé nechat spát.

Oč je lepší jednat jako Josef, nejmilejší Jákobův syn! Někteří z jeho bratrů jej nenáviděli, protože byl otcovým miláčkem (i pro sny, které měl a které naznačovaly, že se před ním budou sklánět). Byli dokonce ochotni jej zabít. Ale protože zakročil Juda, prodali Josefa do otroctví, a nakonec se Josef dostal na základě falešné obžaloby do vězení. Ale živil nenávist proti svým bratrům pro všechno zlé, které kvůli nim musel vytrpět? Naprosto ne. Když se pro Josefa okolnosti obrátily a jeho bratři byli odkázáni na jeho milosrdenství, Josef jim ochotně odpustil, místo aby se na nich mstil. — 1. Mojž. 45:1–8; 50:15–21.

Komu by ses chtěl podobat? Lidem, kteří tak dlouho v sobě živí nenávist, až se v nich vzbudí touha zabíjet, nebo Josefovi, který odpouštěl a byl milosrdný?

Jsou různé důvody, proč lidé živí nenávist. Někdo se cítí uražen pro neodůvodněnou nebo nezdvořilou poznámku. Druhý je snad přehlédnut nebo nepovšimnut, když chtěl někomu prokázat laskavost. Někdo se zase může cítit dotčen, protože se mu zdá, že byl nespravedlivě a příliš přísně pokárán.

Dejme tomu, že se dozvíš, že někdo o tobě utrousil nezdvořilou poznámku. Mohlo by snad být, že v tomto výroku je zrníčko pravdy, a že tě to proto tak bolí? I když byl výrok zcela neodůvodněný, proč bys nemohl být shovívavý a odpustit mu a nepovažovat ho raději za nevinného? Možná že když to řekl, poznal, že bylo lepší to neříci, ale stále se brání, aby ti to nepřiznal. Vzpomeň si na Ježíšovo napomenutí, že Bůh neodpustí naše přestupky vůči němu, neodpustíme-li druhým to, čím se proti nám provinili. — Mat. 6:12–15; 18:23–35.

Jednal s tebou někdo povýšeně, přehlížel tě nebo se cítíš odstrčen? Jedna starší křesťanská žena oslovila jednou staršího v křesťanském sboru a ptala se jej, proč si jí nevšímá, jestli něco proti ní má a má-li, tak proč. Byl velmi udiven, protože tato křesťanka patřila k jeho nejlepším přátelům a měl o ní vysoké mínění. Nebyl si vědom, že by s ní byl někdy jednal povýšeně, ale naopak měl vždycky radost, když ji viděl. Avšak tento případ způsobil, že začal uvažovat. Neboť již dlouho se zlobil na někoho, který s ním podle jeho názoru jednal povýšeně. Nyní poznal, že se mohl mýlit stejně tak jako ona žena.

Také když nás někdo kárá, můžeme si myslet, že to je neodůvodněné a příliš přísné. Tím si připomeneme to, co jednou vyprávěl jeden humorista. Stalo se, že pocítil ruku svého otce za něco, co neudělal. Na jeho nářek mu otec odpověděl: „To máš za to, že jsi často nedostal pohlavek, ačkoli sis jej zasloužil.“ Každý z nás musí uznat, že se stále dopouští přestupků, za které není pokárán. Mohou také vyvstat polehčující okolnosti, proč ten, kdo má odpovědnost, je obzvláště přísný, nebo může být jeho smysl pro spravedlnost výraznější než náš. Vmysli se do jeho postavení a budeš moci odpustit a zapomenout.

Chraň se toho, abys v sobě nepěstoval nenávist. Nebuď rychle uražen, „neboť urážlivost spočívá v nitru hloupých“. (Kaz. 7:9) Nemůžeš mít nenávist, aniž ublížíš sobě i druhým. Neškodíš si totiž jen v tělesném ohledu, ale i v duchovním. Nemůžeš být v dobrém vztahu k Bohu, když nemáš dobrý vztah k svému křesťanskému bratru. Naše láska k bratrům je zkušební kámen naší lásky k Bohu. Na to poukazuje milující apoštol Jan důrazně slovy: „Kdo nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, jehož neviděl.“ (1. Jana 4:20, 21) Buď proto moudrý, spravedlivý, laskavý a nebudeš pěstovat nenávist.