Otázky čtenářů

● Nenaznačují slova u Jana 2:19, že se Ježíš sám vzkřísí?

Článek byl uveřejněn v oficiálním vydání Strážné věže.

Viz w75 4/1 126.

● Musí křesťan, který se dopustil cizoložství a lituje a vyznal svůj hřích právnímu výboru křesťanského sboru, říci o svém cizoložství také svému manželskému druhovi, i když tomu to způsobí velkou bolest?

Ano, křesťan je povinen sdělit svému nevinnému partnerovi svůj přestupek, dříve než mohou členové právního výboru uznat za pravou jeho vyjádřenou lítost. Cizoložství je poskvrnění manželského lože a je tak závažné, že dovoluje nevinnému partnerovi rozvod, aby byl biblicky volný znovu vstoupit do manželství. (Mat. 19:9) Proto má nevinný partner právo dozvědět se, co se stalo.

To, co bolí nevinného partnera, není doznání, ale cizoložství. Proto měl cizoložný partner především přemýšlet o špatných následcích cizoložství a neměl se poddat pokušení. Po spáchaném cizoložství je příliš pozdě uvažovat, jak ušetřit nevinného partnera bolesti.

Ačkoli přirozeně nevinného partnera bolí, když se dozví o cizoložství, neznamená to nutně konec manželství. Když slyší upřímné doznání a prosbu o odpuštění, může se rozhodnout odpustit cizoložnému druhovi. Přiznání pak dává manželovi a manželce příležitost uvažovat vážně o manželství a zjistit, co by mohli dělat, aby pracovali na zlepšení, a aby se vyvarovali opakování nepravosti. Nevinný partner mohl dokonce k nevěře svého manželského druha přispět. Když na příklad manželka vědomě odpírala svému manželu manželskou povinnost, nese určitou odpovědnost za to, co se stalo. Z Božího hlediska není zcela bez viny, protože Bible radí: „Manžel ať dává své ženě, co jí patří; ale stejně také žena svému manželovi . . . Neodpírejte si toho vzájemně, kromě po vzájemné dohodě na neurčitý čas, abyste věnovali čas modlitbám a opět se sešli, aby vás satan ustavičně nepokoušel pro váš nedostatek sebeovládání.“ — 1. Kor. 7:3–5.

Kromě toho, že snad může být položen základ pro lepší manželství, může přiznání také zabránit dalším obtížným problémům. Pokud cizoložný partner skrývá svůj čin, nemůže mít vůči svému manželskému druhovi čisté svědomí. To se může projevit ve slovech i v jednání. Nevinný partner může brzy vycítit, že něco není v pořádku, a mluvit o tom. Aby se ochránil, může se provinilý druh uchýlit ke lži a tak připojí ke své nepravosti ještě další. Tím může nakonec způsobit ještě více škody, než když přizná svou chybu a poprosí manželského druha o prominutí.

Když tedy ten, kdo se dopustil cizoložství, skutečně lituje a chce zachovat manželství, měl by nevinného partnera prosit o odpuštění. Když mu promine, mohou se oba dále snažit zachovávat manželské lože neposkvrněné. (Žid. 13:4) Protože jde o mravní čistotu sboru, měli by také právnímu výboru oznámit, co se stalo.